Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velké výroční sympozium SPS - Skochovice 2016

31. 8. 2016
 
Jak bylo mnohokráte předem na různých internetových portálech avizováno, proběhlo poslední prázdninovou sobotu velké výroční setkání pěstitelů sukulentů, organizovaných pod vlajkou občanského sdružení Sekce pěstitelů sukulentů (SPS). Právě toto sdružení, neboli spolek jak se dnes správněji říká, slaví v letošním roce významný milník své historie – třicáté výročí založení.
V loňském roce proběhl takový ověřovací ročník setkání SPS ve Skochovicích, který všechny překvapil skvělou atmosférou i organizací. Všechno úspěšné z loňska bylo převzato a povýšeno ještě na lepší úroveň, s malou výjimkou zatemňovacích koberečků, které stejně jako loni (a možná díky nemilosrdnému slunci ještě víc) odpadávaly z oken a odmítaly plnit svoji temnící funkci.
Celé to bylo nepopsatelně krásné a povznášející. Čili ať se budu snažit jak chci, stejně tu krásu nepopíšu. Proto se pokusím pouze stručně až letecky rekapitulovat průběh našeho sympozia. Vše začalo už v pátek odpoledne, kdy po 17. hodině začali najíždět první účastníci. Chystal se sál (v jiném geometrickém uspořádání než loni, aby pojmul více posluchačů) – plátno, židle, stoly, nosily se první bedny s kytkami do prodeje a vzhledem k vysokým večerním teplotám bylo nutné vzorně dodržovat pitný režim. Kolem osmé hodiny večerní proslovil v rámci osvědčeného schématu prvního dne Pepa Barčák večerně noční přednášku na téma Botanický výlet do Kolumbie a Ekvádoru, s velkou přesilovkou bromelií a orchidejí nad sukulenty. Noční blok pokračoval cizojazyčnou přednáškou (ve slovenštině) Puka Vrškového na téma zajímavé dřeviny Karibiku.
 
 
Sobotní ráno začalo daleko před sedmou hodinou příjezdy sukulentářů z celé republiky, z dálky i blízka. Vše měl pod kontrolou i patronátem neúnavný organizátor, speaker a bavič Ota Melichar, jenž při všem ostatním zvládal i výběr vstupného a přidělování lístků do tomboly. Kolem deváté to byl právě on, který krátkým slovem otevřel sympozium, připomněl jeho historický význam a také symbolicky věnoval naše sympozium velké postavě české historie králi Přemyslu Otakaru II. (sobota 27. 8. byla svátkem všech Otakarů, tedy kromě Přemysla i Oty Melichara).
Prvním přednášejícím byl Honza Gratias se svou Historií sukulentaření u nás a vznikem SPS. Přepečlivě připravená přednáška bilancovala období před vznikem SPS, peripetie kolem vzniku sekce v roce 1986, jednotlivé etapy a významné osobnosti života SPS i česko-slovenského sukulentaření.
 
 
Druhým přednášejícím byl vzácný host našeho sympozia, profesionální botanik Pavel Hanáček, který přednesl náročnější typ přednášky s tajemným názvem Top Secret. Všichni jsme se trochu přenesli do školních lavic, kdy skvělý pan profesor osvětluje složitosti vývoje rostlin, jejich příbuznosti, taxonomické komplikace, klasické i nejnovější metody zařazování rostlin do správných souvislostí, tedy to, v čem mnozí z nás občas tápou. Pochopili jsme tak spoustu věcí, které nám předtím připadly nepochopitelné, například nekonečné přejmenovávání druhů, přesouvání rostlin z rodu do rodu a slučování čeledí.
S třetí přednáškou vystoupil Boris Puk Vrškový, který tak trochu pokračoval v prezentaci, kterou rozjel v pátek večer. Přestože její hlavní téma byly Pachykaulní stromy Mexika, podívali jsme se na tuto skupinu rostlin i na Haiti, Kubu a do Dominikánské republiky.
Všichni znavení účastníci sympozia uvítali polední pauzu na oběd a rozsáhlejší občerstvení, které měla v režii rodina Tomáše Malíře, druhého hlavního organizátory našeho sympozia. Poučeni z minulého ročníku přesunuli přípravu jídel i jejich konzumaci do prostoru za hasičárnou, kde byly mnohem příjemnější podmínky jak pro kuchaře, tak pro strávníky. Hlubokosklon před obětavostí Tomášovo i celé jeho pracovité rodiny a velký dík za skvělé potraviny i nápoje. Pro mě byla kulinářským vrcholem úžasná domácí hovězí polévka vařená tím nejpoctivějším (a nejzdlouhavějším) způsobem a doplněná domácími nudlemi. Nebýt takové horko, nechal jsem si pár porcí zabalit na cestu domů.
 
 
Odpoledne se začaly dít další věci, opět ve skvělé režii oslavence Oty Melichara. Ten nejdříve slavnostně a řádně napínavě vyhlásil výsledky půlroční ankety o 30 nejoblíbenějších sukulentů Česka a Slovenska. Podrobné výsledky byly zveřejněny na webu ale jenom v krátkosti – zvítězily v podstatě velkorody - první Euphorbia, druhé Aloe a třetí Crassula. Po vyhlášení ankety následovalo video hlavního technika sympozia Jirky Hadamovského s názvem Vzpomínky na (jižní) Afriku. Za tónů hlavní melodie slavného filmu Vzpomínky na Afriku nás kameraman, režisér i střihač v jedné osobě provedl po krásných místech milované Afričky, proložené několika detaily krásných sukulentů. Tři minuty a dvacet sekund videonádhery.
Poslední přednáškou byl velký unikát – přednáška šesti cestovatelů o jejich poslední cestě do Jihoafrické republiky s názvem Amarula Tour 2016 aneb odkvetlý Namaqualand. Botanický sextet přednášejících postupně představil různé skupiny sukulentů, které si (opět v režii Oty) spravedlivě rozdělili. Délka jednotlivých příspěvků účastníků expedice se lišila – od jedné věty Tomáše Malíře po nejrozsáhlejší část samotného Oty, který v podstatě nešel zastavit (pochopitelně se věnoval vítězům ankety - euforbiím). Další jednotlivé díly této superpřednášky doplnili Vláďa Černý, Vašek Chadraba, Zdeněk Bartoš a Bořek Prokeš.
 
 
Celé sympozium se pomalu chýlilo k závěru. Teplota stoupala, účastníci projevovali symptomy přesycení sukulenty a bylo potřeba vše opět rozpohybovat. Předsedkyně SPS Radka Matulová měla vyhlásit Nejhezčí sukulent v sále, všechny však překvapila opačnou variantou - Nejošklivější sukulent v sále, kterým se stalo (v budoucnu se možná ukáže, že nespravedlivě) Chlorophytum sp. z východní Afriky. Následovala dojemná chvilka, kde R. Matulová a J. Maule rukou nedílnou popřáli Otovi k jeho svátku a předali mu vzácnou rostlinu z Kanárských ostrovů – Euphorbia lambii z ostrova Gomera (blízká příbuzná slavné Euphorbia balsamifera). Poslední akcí sympozia byla oblíbená tombola, kdy se zapojili i nejmladší účastnící sympozia, kteří prováděli losování. Většina účastníků si tak odnesla cenné výhry v podobě rostlin, literatury i jedné lahve, pravděpodobně plné.
 
 
Co dodat na závěr – bylo to povedené, všeho byl dostatek a vše se vlastně povedlo. Ukázalo se, že sukulentaření v Čechách má širokou a kvalitní základnu, která je schopna sestavit, zorganizovat a uřídit i složitou akci. Samotné SPS oslavilo důstojně, radostně a úspěšně, byla totiž zahájena i distribuce letošních tiskovin ročenky a speciálu Adenium 2016. Ať žijeme a fungujeme dál!!!
 

Pro SPS Jirka Maule

Fotky: Katka Nguyen - oficiální fotografka akce, Radka Matulová, Josef Skála