Sekce pěstitelů sukulentů - SPS

Ve středu 14. června 2006 uplynulo 20 let od založení Sekce pěstitelů sukulentů se sídlem v Praze. To je víc než pádný důvod ke vzpomínkám na dny a roky, které už zůstaly jen historií. Na sobotu 14. 6. 1986 svolal pan Bohuslav Hladký do vesničky Dobřínsko u Moravského Krumlova velké kaktusářské sympozium (resp. setkání pěstitelů gymokalycií). A byla to na svou dobu opravdu velká akce, na níž se do Kulturního domu v Dobřínsku sjelo více jak 230 zájemců z celé bývalé ČSSR. Na tomto setkání přednášeli: Dr. Schütz z Brna, Dr. Malík z Kvetoslavova (SR), Jan Říha z Lysé n.L., Rudolf Šubík z Prahy a W. Till z Rakouska. Pro zájemce o jiné sukulenty bylo příjemně šokující vystoupení př. Šubíka, který promítnul 200 velkých diapozitivů,  většinou ve sbírkách tenkrát zcela neznámých druhů sukulentů z různých čeledí. Jen tak mimochodem – v roce 1986 byste zkušené pěstitele pachypodií v ČR snadno spočítali na prstech, dnes je např. Pachypodium lamerei běžně prodávané v supermarketech nebo v obchodech s květinami.

Pro zájemce o nekaktusové sukulenty však byl nejdůležitější akt založení specializované zájmové sekce, které tenkrát mnoho kaktusářů s opovržením přezdívalo „sekce zelinářů“. Samotný nápad založit tuto sekci nebyl nijak nový. Již v roce 1968 se o to marně pokoušeli p. Karmazín, Kuchařík a jiní. Čekalo se tedy dalších 18 let, než tato myšlenka oživla mezi členy KK Rokycany, jehož výbor v Dobřínsku slíbil, že bude život sekce organizovat. Na zakládací listině sekce se před 20 lety sešlo více jak 50 podpisů a já jsem dones tak trochu hrdý na to, že mezi prvními pěti byl i můj podpis.

Proč tenkrát podobné sekce vznikaly? Do roku 1990 neexistovaly možnosti, jaké nabízí tzv. spolčovací zákon, na jehož základě existuje i SPS. Vše podléhalo vrchnímu dozoru všemocné KSČ a ani čs. kaktusáři (tehdy co do počtu již dlouho uznávaná světová velmoc) nemohli existovat jako samostatná organizace, neboť v letech 1978 – 1990 museli vynuceně pobývat „pod střechou“ Českého zahrádkářského svazu. Zájmové sekce byly vládou jedné strany více či méně tolerovány (na papíře stejně musely být v rodině zahrádkářů) a tak jejich vznik a následná činnost umožňovala i sdružování při sympoziích, sjezdech či výstavách. To jsou věci, na které my starší vzpomínáme již s nostalgií a ročníky mladší jak r. 1986 to už jen stěží mohou pochopit.

Ale vraťme se ještě do období po 14. červnu 1986. Po podpisu zakládací listiny následovala nepříjemně dlouhá pauza, neboť sliby některých přátel z Rokycan zůstaly jen sliby. Za dva roky, přesněji v únoru 1988, jsem se odvážil několika dopisy vyprovokovat výbor Klubu kaktusářů v Rokycanech k nějaké činnosti. To se zčásti podařilo a s pomocí nejdůležitějšího objevu, Jirky Štembery z Poříčan (tehdy sazeče v tiskárně novin v Praze, dnes mj. i redaktora časopisu Kaktusy) bylo vydáno první sekčního Zpravodaje, tj. ročenky nazvané Adenium. Na 2. září 1989 byla přáteli z Rokycan svolána do Brna ustavující schůze sekce, které se tehdy zúčastnilo 72 řádně evidovaných členů SPS. Tam jsem byl zvolen předsedou, když mi pár týdnů před touto schůzí rokycanští řekli: „Hele Gratiasi, ty do toho všeho nejvíc mluvíš, ty jsi ochoten něco dělat, tak se proti této funkci neodvažuj protestovat!“

Za pár týdnů přišel 17. listopad 1989 a hned v prosinci začali čeští a slovenští kaktusáři usilovně jednat o samostatné organizaci. 6. října 1990 v Olomouci vznikla SČSPKS (Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů), která úspěšně přežila i rozdělení dříve společného státu Čechů a Slováků. S pomocí JUDr. Veverky a podle vzoru stanov SČSPKS byly 15. listopadu téhož roku Ministerstvem vnitra schváleny STANOVY SPS, které platí v nezměněné podobně dodnes. Od roku 1998 vychází ročenka Adenium pravidelně, většinou v podobě dvou čísel za rok. A kdyby nedávno nezemřel pokladník Karel Sokol, pracoval by výkonný výbor SPS v nezměněné podobě dodnes.

Co se za oněch dvacet let změnilo? Stručně lze říci, že skoro všechno. Tehdy jsme někteří neměli ani telefony a vše se řešilo dopisy či korespondenčními lístky. O počítačích a mobilech jsem neměli ani tušení, natož o úžasných možnostech internetu. Ale bavme se o kytkách. Sukulenty jsou u nás již nejméně 10 let naprosto rovnoprávnými rostlinami s kaktusy (které jsou mimochodem také sukulenty) a svět si už na nás neukazuje prstem, že jsme jako pěstitelé byli v Česku rozděleni na dva tábory, v nichž ortodoxní kaktusáři byli v obrovské přesile. Mnoho našich přátel navštívilo místa původního výskytu těchto rostlin. Můžeme si volně vyjet do kterékoliv členské země EU a bez problémů přivést z tamních pěstíren jakékoliv rostliny do své sbírky. Sortiment v našich sbírkách se již vůbec neliší od podobných amatérských sbírek v zahraničí. Naši pěstitelé především na burze při zamykání sezóny v Chrudimi dokazují zbytku světa, jak krásně zelené mají ruce. (To není nadávka, to je v Česku výraz nejvyššího ocenění pěstitelských dovedností.) Už dávno netrpíme nedostatkem literatury o kaktusech a jiných sukulentech, máme řadu titulů i původní české odborné literatury. Máme k dispozici minimálně dva časopisy (Kaktusy a Svět exotických rostlin), v nichž pravidelně vycházejí články o nekaktusových sukulentech. Slovenštinu můžeme trénovat odběrem časopisu Cactaceae, etc., který odjakživa tiskne cokoliv o nekaktusových sukulentech. A zatím pořád máme i ročenku Adenium, která v době svého vzniku nahrazovala nedostatek prostoru pro články o jiných sukulentech právě ve zmíněném časopisu Kaktusy.

Opakovaně přiznávám, že již několikrát měla SPS na mále a moc nechybělo k tomu, aby zanikla a zbytkový majetek byl podle stanov převeden do střešní organizace, tj. do SČSPKS. Ale vždy se nakonec našlo náhradní řešení situace, vždy se nakonec sestavil obsah ročenky a vždy se přešlo mlčením, že veškerou činnost dělá výkonný výbor SPS zcela zdarma, bez nároku na jakoukoliv odměnu. (To samozřejmě neplatí při organizování akce semen a faktury za tisk nám také nikdo nepromine.) Už několikrát jsem byl tak unaven a znechucen malým zájmem členů o přípravu ročenky, že jsem chtěl skončit a říci jen, že každý je nahraditelný. Ale zatím se vždy podařilo to, že se přihlásili noví členové a ti stálí, to tzv. zdravé jádro členské základny zase začalo slibovat, že letos už určitě mě v tom samotného nenechají a že obsah ročenky naplní zajímavými příspěvky především s pěstitelskou tématikou.

Na závěr tohoto jubilejního rozjímání se hodí upřímné poděkování. Chci vzpomenout a poděkovat JUDr. Josefu Skuhrovcovi a MUDr. Jiřímu Vacovskému za velký podíl na prvních letech činnosti SPS. Děkuji (bohužel „In memoriam“) Blahomilu Volfovi a Karlu Sokolovi, bývalým pokladníkům a správcům kartotéky členské základny. Děkuji všem, kteří se vystřídali v tiráži Adenia jako členové jeho redakčního kruhu, z nichž pak hlavně vzpomínám na zásluhy Ing. Rudolfa Dufka o spolupráci s německou sukulentářskou sekcí vydávající ročenku Avonia. Děkuji Zdeňku Raabovi za posledních deset let spolupráce při akcích semen a rostlin a Jaroslavu Ullmannovi za převzetí funkce pokladníka v kritickém roce 2004. A nakonec největší poděkování vyslovuji Jiřímu Štemberovi, který vždy zpravidla v šibeničním termínu dokáže připravit po technické stránce Adenium a zajistit jeho tisk.

Webové stránky SPS (www.adenium.info) a evidenci členské základny nadále spravuje př. Zdeněk Raab a zejména v období mezi vydáním jednotlivých čísel Adenia doporučuji všem členům tyto stránky pravidelně sledovat. Členský příspěvek zůstává i na rok 2007 už 12 let nezměněný, a to ve výši 100 Kč. Hospodaření SPS máme v pořádku, k datu 15. záři 2006 jsme měli 180 platících členů, z toho 40 jich zaplatilo více jak minimální příspěvek ve výši 100 Kč a tím se de facto stali sponzory SPS. Jejich seznam zveřejníme na internetových stránkách SPS, což je jediný schůdný způsob, jak jim veřejně poděkovat.