Sekce pěstitelů sukulentů - SPS

 

 

Semeno je mnohobuněčná rozmnožovací částice, která zajišťuje biologické pokračování druhu. Jeho úkolem je za příznivých podmínek vyklíčit a dát vznik nové rostlině. Základem semene je embryo, které se začíná vyvíjet po opylení a oplození květu. Další růst embrya obvykle pokračuje až v podmínkách příhodných pro vyklíčení, tedy například po výsevu.

 

Vývoj semene

Embryo neboli zárodek vzniká z oplozené vaječné buňky. Obsahuje zárodečný kořínek, jednu nebo více děloh a terminální pupen. Důležitou částí semene je endosperm (bílek), obsahující cukry, někdy i bílkoviny a tuky, nezbytné zejména pro výživu embrya při jeho vývoji, růstu, zrání a klíčení. Tyto procesy vyžadují bohatý přísun živin. Semena některých druhů proto mají i vnější bílek s dalšími zásobními látkami.

Přeměnou vaječných obalů vzniká osemení (testa). Vnější strana osemení má různé zbarvení a povrch. Barva je nejčastěji hnědá a černá (obr. č. 1). Povrch může být hladký, nejčastěji je pokryt různými bradavkami, výrůstky aj. (obr. č. 2). Chrání semeno před vysycháním a poškozením, ořechy, semena cykasů či palem jsou typickou ukázkou.

Místo, na kterém bylo semeno spojeno stopkou s placentou, se nazývá pupek (hilum). Některá semena mají vyvinuté masité výrůstky či obaly, obsahující zejména tuky, například semena euforbií a jiných zástupců čeledi Euphorbiaceae. Jsou důležité pro rozšiřování semen zvířaty, před výsevem je však obvykle odstraňujeme, aby se nestaly příčinou vývoje plísní.

Vzácně se u sukulentů vyskytují případy, že jedno semeno obsahuje více embryí. Pokud vyklíčí, dá vzniknout 2 i více rostlinám. Pravidelně se tímto jevem setkáváme při výsevu semen rodu Bursera, Commiphora a jim příbuzných (u rodu Bursera podle našich zkušeností častěji). Tento jev byl pozorován i u semen opuncií.

 

Nejen povrch, ale také tvar semen a plodů, jejich velikost jsou různé a spolu s dalšími znaky patří k důležitým identifikačním prvkům, typickým pro jednotlivé rody, druhy a variety.

 

Plod je rozmnožovací orgán vyšších rostlin, obsahující větší či menší počet semen. Protože sukulentní a jiné suchomilné rostliny pochází z různých čeledí, nepřekvapuje tvarová rozmanitost jejich semen a plodů, rychlosti a způsobů zrání, životnosti či šíření do okolí.

Obecně se základní typy plodů dělí například podle počtu semen, způsobu jejich uvolňování, přítomnosti dužiny a podobně. Stačí si vybavit některé příklady z našich skleníků, zahrádek či přírody. Konkrétnější informace uvedeme v pojednáních věnovaných jednotlivým čeledím a rodům.

Mezi plody pukavé patří lusky (mají je např. akácie, akáty - obr. č. 3). Měchýřky pukají v době zralosti po jedné straně švem a semena pak z nich mohou volně vypadávat, jak to známe u zástupců čeledi Asclepiadaceae, většiny rodů čeledi Apocynaceae (Adenium, Pachypodium, rod Carissa má však vejčité bobule), u rodů Brachychiton, Sterculia, Crassula aj. Obaly dozrávajících plodů někdy dřevnatí. Tobolky mají mimo jiné rody Aristolochia, Agave, Begonia, Dioscorea, Xanthorroea, Yucca, mnohé bromélie (tilandsie), lomikameny aj.

Mezi plody suché a nepukavé patří mj. obilky, oříšky nebo nažky (rod Senecio), kdy jsou semena obepnuta blanitým oplodím, které může mít výrůstky usnadňující jejich šíření.

Plody nepukavé dužnaté jsou například peckovice, zpravidla jednosemenné. Oplodí se skládá z několika vrstev. Vnější bývá tenká a blanitá, střední slouží jako lákadlo pro živočichy a je výrazněji vyvinutá a šťavnatá, vnitřní je tvrdá pecka chránící zárodek. Všichni známe plody třešní, trnek, švestek, ořešáků, patří sem i plody palem, různých tropických dřevin či cykasů.

Bobule jsou velmi časté plody sukulentních rostlin. Na rozdíl od peckovice mívají více semen a postrádají vnitřní tvrdou pecku. Z obecně známých rostlin sem patří borůvky, rajčata, angrešt. Najdeme je u anturií, áronovitých, četných bromélií (Aechmea aj.), kaktusů (obr. č. 4) u čeledí Vitaceae (réva, Cissus, Cyphostemma), Cucurbitaceae (Coccinia, Corallocarpus, Gerrardanthus, Ibervillea, Kedrostis, Momordica, Zehneria aj.).

Některé bobule patří mezi největší plody v rostlinné říši.

 

Semena a plody neslouží jen k zachování druhu, ale také k jeho dalšímu šíření na vhodná území (obr. č. 5, 6). Pro svůj obsah zásobních látek mají zcela zásadní význam jako osivo a potrava (obiloviny, ořechy, mák, kukuřice, slunečnice, ovoce a mnohé další) nejen pro lidstvo, ale i pro mnohé živočichy, kteří jsou na jejich konzumaci závislí.

 

Jana a Adolf Tomandlovi, prosinec 2009

 

 

Fotografie v článku:

1. Naše letošní úroda semen Haworthia maughanii. Semena sklízíme postupně, zralé plody vysychají a pukají v horní části. V každém plodu bývá 10-25 semen.
2. Semena druhu Welwitschia mirabilis jsou plochá o průměru asi 1 cm. Nemají dlouhou životnost. Osvědčilo se vysévat do kontejneru 6x6 cm vždy jen 1 semeno. Před výsevem je vhodné opatrně odstřihnout blanitý lem, který napomáhá šíření semen v přírodě pomocí větru.
3. Acacia tortilis, lusk se semeny.
4. V průběhu léta ozdobí červené plody temena rostlin rodu Epithelantha.
5. Nápadná květenství se objevují u rostlin rodu Dorstenia po celou dobu vegetace.
6. První dozrávající semena jsou vystřelována až do vzdálenosti 2 metrů, další už jen volně vypadávají nebo zůstávají uvnitř květenství.