Sekce pěstitelů sukulentů - SPS

Nastává doba výsevů semen získaných ve vlastní sbírce nebo zakoupených prostřednictvím nabídkových seznamů našich i zahraničních firem, spolků či vydávaných jednotlivými specialisty.
Byli jsme požádáni o opakované publikování článku „Jak vyséváme semena sukulentů“, který byl poprvé otištěn v Adeniu roku 1989. V seriálu věnovanému výsevům semen tedy přeskočíme několik kapitol a předkládáme vám již historický článek s řadou aktualizací a doplňků.

Jak vyséváme semena sukulentů

S růstem popularity sukulentních rostlin mezi našimi pěstiteli roste jejich snaha opatřit si nejrůznějšími cestami semena vzácných druhů. Výsev je pro většinu z nás často jedinou možností k rozšíření sbírky.
Semena mnoha druhů však ještě dlouho zůstanou obtížně dostupná. O to větší bývá zklamání, pokud draze zaplacená semena nevyklíčí nebo výsevy zničí plíseň a pěstitelské chyby. Zkušeností s tím, jak semena většiny rodů sukulentů vysévat, také není vždy dostatek.
V posledních letech jsme měli možnost vysévat větší počty semen různých rodů a druhů sukulentů. Stejně jako při výsevu kaktusů i zde vede k úspěšnému výsledku několik cest a netvrdíme, že ta naše je nejkratší a nejlepší. Způsob výsevu, který vám přináší dobré výsledky, raději neměňte.
Všechna semena dále uvedených rodů vyséváme přímo do kontejnerů 4x4, 5x5 či 6x6 cm. Výsev vložíme do mikrotenového sáčku, který uzavřeme a umístíme do výsevního aparátu, na okenní parapet či do skleníku na stinnější místo. Až na několik výjimek užíváme jednotný substrát složený z 60% zeminy z kompostu a 40% přesátého říčního písku 1,5 mm. Vlhký substrát v plechové nádobě sterilizujeme 90 minut při teplotě 150 - 200ºC v elektrické nebo plynové troubě. Pozor, nádoba musí mít větrací otvor, kterým unikají pára a plynné zplodiny. Použít lze i zavařovací sklenice, naplněné vlhkým substrátem a uzavřené plechovým víčkem. V jeho středu uděláme malý otvor, který vyplníme kouskem molitanu. Nádoby umístíme na plech a v troubě dezinfikujeme. Nezbytné je od počátku mít na dně plechu 1-2 cm vysokou hladinu vody, jinak mohou lahve prasknout. Malé množství substrátu může být dezinfikováno i v mikrovlnné troubě. Doporučuje se mírně vlhký substrát nasypat do mikrotenového sáčku, ten uzavřít a vložit pro jistotu ještě do jednoho sáčku.
U většiny semen postačí ošetřit výsev postřikem 3-7% peroxidem vodíku nebo fungicidem (např. PREVICUR N). Nadměrné použití práškových mořidel může mít negativní následky, například poškození růstových vrcholů klíčících rostlinek. Výsevy semen jednotlivých rodů i druhů mají svá specifika. V závorce za názvy některých rodů uvádíme druhy, u nichž byl popsaný způsob výsevu opakovaně úspěšně použit. Výčet pochopitelně není úplný. Je nepochybné, že v závislosti na různých podmínkách jednotlivých pěstitelů (teplo, světlo, použitý substrát, stáří a kvalita semen aj.) můžete dojít k jiným výsledkům, případně že se vám osvědčily zcela jiné postupy.

Adansonia (baobab)

(A. digitata, A. fony, A. grandidieri, A. gregorii , A. za)

Ze semen malým pilníkem (používáme jehlový trojúhelníkový pilník) odstraňujeme zaschlé zbytky oplodí. Hranou pilníku vypilujeme na hřbetu semene asi 0,5 mm hluboký zářez. Je třeba určité opatrnosti a citu, aby se nepoškodil zárodek. Semena a výsev ošetříme fungicidem, často bývají napadána plísněmi, a proto je každodenní kontrola výsevů nezbytná. Do kontejnerů 6x6 cm vyséváme 3 zrna, asi 1 cm pod povrch substrátu. Obvykle klíčí mezi 2-4 týdny po výsevu. Klíčivost semen nabízených v posledních letech je různá, obyčejně vyklíčí všechno nebo nic. Semena si udržují schopnost vyklíčit min. 2 roky.
Jakmile se objeví první pravé listy, otužujeme semenáče pootevřením sáčku, po dvou dalších dnech je možné kontejner s výsevem volně umístit ve výsevním aparátu, na parapetu nebo ve skleníku. Po několika týdnech rostliny začínají vytvářet kořenový zásobní orgán, brzy snáší plné slunce a lze je bez obav jednotlivě pikýrovat. Kontejnery mohou být větší, doporučujeme hloubku min. 8 cm. Substrát necháme jen mírně proschnout, nesázíme „ze sucha do sucha“, ale do mírně vlhkého výživného substrátu a krátce po přesazení rostliny zavlažíme. Adansonie bývají častěji než většina jiných sukulentů napadány sviluškami jak ve skleníku, tak na letních stanovištích. Při zjištění škůdců neváhejte s ošetřením, předejdete jejich rozšíření ve sbírce.

Adenia

(A. aculeata, A. fruticosa, A. glauca, A. keramanthus, A. spinosa, A. venenata)

Před výsevem semena na 24 hodin namáčíme v roztoku hypermanganu, poté odstraníme z oplodí měkké části (semena pokrývá tenká blána), aby se omezil výskyt plísní. Povrch výsevu je nutné ošetřit fungicidem. Semena z větší části zatlačíme do substrátu. Klíčí mezi 8 – 20. dnem, některá však dokličují i po několika měsících. Zjistíme-li při pravidelné kontrole výsevu napadení některého semene plísní, vyjmeme ho, omyjeme proudem vody, na 10 sekund ponoříme do 3-7% peroxidu vodíku a znovu vysejeme. Do kontejnerů 6x6 cm vyséváme 5 semen, povrch výsevu ošetříme postřikem peroxidu vodíku (H₂O₂). Další vývoj klíčenců je již bez potíží.

Adenium

(všechny popsané druhy)

Čerstvá nebo dobře skladovaná semena velmi dobře a rychle klíčí. Plísněmi bývají napadána semena stará 5 a více let), s nevyvinutými embryi, poškozeným osemením a nevhodně uskladněná. Vysokou klíčivost (90-100%) si semena z naší sklizně, skladovaná v suchu, tmě a při teplotě 15-20ºC, udržela 5 let. Semena stará 6 a 7 let klíčila na 30-40 %, pomalu a také růst semenáčků byl v prvních týdnech výrazně pomalejší. Vyséváme do kontejnerů 6x6 cm na povrch 7-9 semen a zasypeme je 1-2 mm vrstvou substrátu. Po vyklíčení vyžadují rostliny přísun živin a vlhký substrát. Doporučuje se z klíčících rostlinek opatrně odstraňovat zbytky osemení. Někdy zůstanou na rostlince, omezují ji v dalším růstu, brání vývoji děložních lístků nebo prvních pravých listů a mohou z vnitřní strany plesnivět. Pikýrujeme za 4-5 měsíců, až rostlinky mezi sebou začínají bojovat o místo a světlo, do větších kontejnerů, obvykle každou rostlinu zvlášť. Semenáče zimujeme při teplotě nad 12°C. Dvouleté rostliny mohou být při intenzivní kultuře květuschopné.

Begonia

Plodem je křídlatá tobolka, kulovitá semena jsou velmi drobná, u některých druhů téměř prachová. Při výsevu postupujeme obdobně, jak je popsáno u rodu Sinningia. Je možné použít tzv. Fleischerovu metodu výsevu do uzavřených nádob. Vyséváme kolem 30 semen na cm². Klíčí za 10-20 dnů, vývoj semenáčků je v prvních týdnech velmi pomalý, za rok však mohou některé druhy dosáhnout květuschopnosti.

Bursera, Commiphora

(B. excelsa, B. fagaroides, B. excelsa, B. filicifolia, B. inaguensis, B. microphylla, B. simaruba, C.capensis, C. cervifolia, C. dulcis, C. edulis aj.)

Semena vyséváme po odstranění všech částí obklopujících osemení (mechanicky a po krátkodobém namáčení v převařené vodě). Očištěná semena vysejeme po 6-9 zrnech do kontejnerů 6x6 cm, asi 0,5 – 1 cm hluboko. Semena mohou obsahovat více zárodků a tak někdy vyrostou 2-3 rostliny z jednoho semene. První semenáčky se objevují již po 7-10 dnech, některá semena dokličují i několik týdnů. Zkoumání neklíčících nebo plísní napadených semen někdy ukáže, že jsou dutá, neobsahují žádný zárodek, popřípadě je zárodek nevyvinutý. Může jít také o důsledek šíření nezralých semen sbíraných na lokalitách. Jako u mnoha jiných semen sukulentů platí, že semena sklizená krátce před dozráním mohou při následném výsevu vyklíčit, postupně však svoji klíčivost rychle ztrácejí. Kritické jsou první týdny po vyklíčení, než stonek začne dřevnatět. Pomůže včasné větrání a otužování semenáčků.

Brachychiton, Sterculia

Oválná semena jsou 0,5-0,8 cm široká a kolem 1 cm dlouhá. Klíčivost si podržují 2-3 roky.
Obchodníci i botanické zahrady je posílají v přírodním stavu, tedy pokrytá žlutooranžovou slupkou, kterou je třeba před výsevem odstranit. To provedeme nejlépe mechanicky po namočení semen na několik hodin do vody. Skarifikace není nutná. Další postup je stejný jako u semen rodu Adansonia. Klíčí za 2-3 týdny.

Bombax, Ceiba, Chorrisia

(B. ellipticum, C. pentandra, Ch. speciosa, Ch. insignis, Ch. ventricosa)

Semena vyséváme 5 mm pod povrch substrátu, který ošetříme fungicidem. Klíčí zpravidla druhý týden po výsevu. Semenáčky mají značné přírůstky, zejména zástupci rodů Ceiba a Chorrisia. Přesazujeme je po 2-3 měsících od vyklíčení. Vyséváme-li koncem zimy nebo na jaře, lze semenáče letnit. Nejdříve na stinném místě, po čase snáší umístění na přímém slunci. Prokoření-li semenáče drenážními otvory do půdy, můžeme se dočkat na podzim rostlin vysokých 30-50 cm. Potřebu zálivky signalizují snížením turgoru (napětí) v listech a jejich svěšením, při delším období sucha listy opadávají. Roční semenáčky lze bezpečně přezimovat při teplotě 15-20 stupňů C. Na konci vegetačního období je zaléváme pouze, pokud ještě mají listy. S tvarováním řezem je třeba začít včas, nejpozději na začátku další sezóny, až se rostliny dostanou do plného růstu. Vrcholové části lze zakořenit. V posledních letech se na evropském trhu objevují stará a téměř neklíčivá semena B. ellipticum.

Bringhamia

Drobná světlá semena velikosti máku vyséváme na povrch substrátu a jemně zatlačíme. Klíčivost si podle našich zkušeností udržují jen krátce, 6-12 měsíců. Klíčí za 10-20 dnů po výsevu. V prvních týdnech je vývoj rostlinek pomalý, roční semenáče však mohou dosáhnout výšku 10 cm a bezpečně přezimují při teplotách nad 12°C

Cissus, Cyphostemma

(Cissus  capensis, C. quadrangularis, C. quinata, C. sicyoides, C. tuberosa aj., Cyphostemma bainesii, C. cirrhosa, C. crameriana, C. currorii, C. elephantopus, C. juttae, C. laza, C. uter)

Semena rodu Cissus klíčí podle našich zkušeností lépe než semena rodu Cyphostemma. V obou případech platí, že klíčivost je nízká, vzácně vyklíčí většina semen, častěji je výsev méně úspěšný nebo nevyklíčí nic. Přesto se vyplatí výsevy nerušit a použít některou z metod provokující klíčení semen (viz dále). Ojediněle semena vyklíčí i 1-2 roky po výsevu.
Pitva neklíčících semen často ukazuje, že obsahují zdravá embrya schopná dalšího vývoje. Příčiny špatné klíčivosti jsou tedy zřejmě dormantní mechanismy a špatná propustnost osemení pro vodu a plyny. Před výsevem postupujeme tak, že nejprve semena namočíme na 24 hodin do vody a následně mechanicky odstraníme měkké části pokrývající osemení, které bývají živnou půdou pro rozvoj plísní. Je třeba opatrnosti, protože při styku s kůží mohou vyvolat krátkodobou, ale nepříjemnou alergickou reakci. Očištěná semena opatrně skarifikujeme na obou koncích jehlovým pilníkem a vysejeme. Vhodný je postřik výsevu 3-7% peroxidem vodíku nebo silnějším roztokem hypermanganu.
Vyklíčené rostliny jsou odolné a dobře rostou. Pravidelně je záléváme po celé vegetační období, aby nedocházelo k opadu listů.

Dorstenia

(D. argentata, D. brasiliensis, D. carnulosa,D. confusa, D. elata, D. ellenbeckiana, D. foetida aj.)

Semena vyséváme do květináčů a zatlačíme plochým předmětem do substrátu, stejně jako např. semena kaktusů. Výsev ošetříme cca 3% peroxidem vodíku. Semena klíčí nerovnoměrně, v rozmezí 2 týdnů až 2 měsíců. Semena D. foetida 6 let stará měla klíčivost 25%, stejně stará semena bylinných druhů neklíčila. 3 roky stará semena sukulentních druhů mají klíčivost průměrně 10-60%. Vhodné je včasné pikýrování semenáčků. Rostliny brzy vytváří bohatý kořenový systém a později může být obtížné je bez poškození kořenů od sebe oddělit. To platí zejména o bylinných druzích a jihoamerických zástupcích rodu. Proto není vhodné provádět výsevy do plochých misek. Semenáče reagují na vyschnutí substrátu žloutnutím a opadem listů. Delší období sucha vede u rostlin, které ještě nemají dostatečně vyvinuty zásobní orgány, nejen k zastavení růstu, ale často k dehydrataci a záhubě. Asi nejlépe klíčí semena vystřelovaná z plodových koláčů až do vzdálenosti 2 m mezi ostatní sbírkové rostliny. V průběhu roku tedy sklízíme semena, na podzim a na jaře semenáčky, které jako užitečná plevel vyrostly kolem jiných rostlin. Květuschopnosti dosahují některé druhy již za několik měsíců (D. argentata, D. brasiliensis, D. confusa, D. elata aj.). Rostliny z okruhu D. foetida dospívají obvykle rok po výsevu.

Ficus

(F. benghalensis, F. infectoria, F. microphylla, F. macrophylla, F. palmeri, F. petiolaris aj.)

Drobná semena velikosti máku vyséváme podobně jako u rodu Dorstenia, asi 10 semen na plochu 36 cm². Klíčí postupně, v rozmezí 2 – 6 týdnů, někdy proběhne ještě druhá vlna klíčení. Klíčivost je průměrně 50%. Po zesílení stonku můžeme začít větrat a po 2-3 dalších týdnech lze květináč se semenáčky umístit volně na místo v polostínu. Rostliny vyžadují v prvních měsících mírně vlhký substrát, občasné přihnojení můžeme doporučit. Pokud to umožní podmínky, udržujeme semenáče ve vegetaci nepřetržitě i první zimu.

Fouquieria, Idria, Sesamothamnus

(F. diguetii, F. fasciculata, F. formosa, F. purpusii, F. macdougalii, F. splendens, I. collumnaris, S. guerichii, S. lugardii, S. rivae)

Plochá semena jsou obrostlá blanitým lemem, který před výsevem neodstraňujeme. U rodu Sesamothamnus mají průměr kolem 8 mm a bývají velmi křehká. Výsev není třeba mořit, postačí postřik 5% peroxidem. Semena nabízená v Evropě mívají 30-70% klíčivost, klíčí zpravidla již 6-14 dnů po výsevu. Abychom zabránili přílišnému růstu semenáčků do výšky, je nutné jim poskytnout dostatek světla a po ukončení klíčení začít s větráním a otužováním. Asi měsíc po výsevu umísťujeme kontejnery s rostlinkami volně ve výsevním aparátu (zářivky jsou 6-8 cm od vrcholu rostlin) nebo do skleníku v polostínu. Vyschnutí substrátu vede k opadu listů a zastavení růstu. Nedaří-li se růst znovu nastartovat, pomáhá vložení kontejneru do mikrotenového sáčku, pravidelné rosení a opatrná zálivka podmokem. Některé druhy narostou po dvou letech do velikosti, kdy je vhodné začít s jejich tvarováním. Starší rostliny zimujeme nasucho při teplotě 12-16°C. Květů jsme se poprvé dočkali u 7 let starých rostlin (F. macdougalii, F. splendens)

Haworthia

Semena rodu Haworthia mají člunkovitý tvar a velikost od 1 do 2 mm, tmavě šedou barvu a svoji klíčivost si při dobrém uskladnění (teplota kolem 15°C, 10 – 20% relativní vlhkost) udrží 4 i více let. Výsevy semen H. truncata a H. maughanii 5 let stará nám vyklíčila z 30%, 3 roky stará  - 60% a dvouletá měla klíčivost 80%. Jejich nabídka na trhu není příliš velká a kvalita bývá kolísavá. Proto se většina pěstitelů pokouší získat semena z vlastních rostlin. Ke sprášení je třeba dvou nepříbuzných jedinců. Pokud se i bez našeho zásahu objeví semeníky, bývá to s největší pravděpodobností vliv působení hmyzu. Nejkvalitnější je pyl druhý a třetí den po otevření květu. K přenesení pylu, nejlépe z horních květů jedné rostliny na dolní květy druhé, lze použít velmi jemný štěteček, štětinu ze smetáku, štíhlý list z tilandsie nebo kousek rybářského vlasce, na jehož konci nad plamenem nejprve vyrobíme malou kuličku.  Téměř 90% úspěšnost dosahujeme, pokud před opylením mírným natržením zvětšíme přístup do květu.  Úspěch je patrný zvětšením ovaria a postupnou tvorbou semeníku již po 2 – 3 dnech. Plody se vyvíjí několik týdnů a zralá tobolka, obsahující podle druhu a úspěšnosti opylení průměrně 10 – 20 semen, hnědne a puká v horní části. Mnohé květní stvoly jsou přes 50 cm dlouhé a poléhají. To má v přírodě význam pro rozšíření semen co nejdále od mateřských rostlin. Ve sbírce hrozí vysypání semen, a proto je třeba sbírat semeníky postupně, jak dozrávají. Dospělá rostlina H. truncata v plné kondici může za sezónu vytvořit přes 200 semen. Mezi příslušníky rodu Haworthia prakticky neexistují bariéry bránící hybridizaci. Je známa řada přírodních hybridů.
Vyséváme do uzavřených nádob s průsvitným víčkem způsobem známým jako Fleischerova metoda. Nádoby před výsevem důkladně umyjeme a dezinfikujeme 3 – 10 % roztokem peroxidu vodíku. Postačí 2 cm vrstva substrátu, který někteří pěstitelé ještě pokrývají jemným štěrkem nebo praným pískem, na který vysévají semena.  Na 1 cm plochy je optimální 5 – 10 semen. Výsev zavlažíme převařenou vlažnou vodou.  Semena klíčí na světle i ve tmě, lepší je však umístit výsev na světlém stanovišti chráněném před sluncem. Kolísání teplot mezi 18 – 25 stupni C není na závadu.
První klíčenci se objevují 7 – 10 dnů po startu, největší procento vyklíčených rostlin je mezi10 – 25 dnem. Může se stát, že semena klíčí nepravidelně a dokličují i po několika měsících. Platí, že není dobré vysévat bezprostředně po dozrání semen, neboť v nich probíhají procesy známé jako posklizňové dozrávání resp. endogenní dormance. Pozorovali jsme to opakovaně např. u H. emelyae, H. emelyae v. multifolia, H. semiviva, H. mutica i jiných druhů. Vysévat lze kdykoliv v průběhu roku, z praktického hlediska je vhodné vynechat období největších veder a čas před plánovanou nepřítomností, např. dovolenou, která nám zabrání pravidelně kontrolovat stav výsevů. Dobré výsledky jsou dosahovány při umělém osvětlení. Takové výsevy mohou zaručit určitou stabilitu podmínek a tím i rychlejší růst.
Po vyklíčení většiny semen začínáme postupně větrat a otužovat klíčence. Pikýrovat je možné po vytvoření alespoň 3 listů, rozhodně nespěchejte. Použijte stejný substrát jako pro výsev. Semenáčky nejlépe prospívají v polostínu, pravidelně zalévané. Přelití může vést k rozvoji hniloby. Po odstranění napadených rostlin a ošetření výsevu fungicidem je třeba nechat substrát vyschnout a opatrně znovu zahájit zálivku. V dobrých podmínkách mohou semenáče dospívat a poprvé vykvést již třetí rok po výsevu, jsou však druhy, jejichž růst je pomalejší (H. bruynsii, H. sordida, H. scabra, H. koelmanniorum apod.).

Ipomoea

(I. albivenia, I. arborescens, I. bolusiana, I. holubii, I. magnusiana aj.)

Semena vyséváme 5 mm pod povrch substrátu, který ošetříme fungicidem. Do kontejneru 6x6 cm vyséváme 5-7 semen. Čerstvá semena zahradnických druhů klíčí již po několika dnech (i na zahradě v okolí matečních rostlin, případně na jaře dalšího roku). Semena sukulentních druhů, snad s několika výjimkami (např. I. albivenia) klíčí neochotně a nerovnoměrně. Vývoj semenáčků je však rychlý a bez větších komplikací. Klíčení urychlí skarifikace, obdobně jako u rodu Adansonia.  Listy rostlin rodu Ipomoea, stejně jako u adenií, baobabů, fíkusů, konopí či oleandrů, mohou sloužit k monitorování výskytu svilušek, kterým zřejmě obzvláště chutnají. Proto je nutná častá kontrola listů a případně postřik akaricidem dle návodu na příbalovém letáku u chemického přípravku.

Jatropha

(J. berlandieri, J. cinerea, J. curcas, J. podagrica)

Ze semen nejprve mechanicky odstraníme přischlé části na užších koncích semen (pokud to již neprovedl dodavatel semen). Jde to poměrně snadno za sucha, někteří pěstitelé semena nejprve namáčejí na několik hodin do převařené vody.  Nejspolehlivěji a bez nutnosti úprav semen klíčí Jatropha podagrica. Fungicidem moříme pouze výsevy semen starých nebo získaných z neznámých zdrojů. Vyséváme je 1 cm pod povrch substrátu, klíčí postupně od pátého dne po výsevu, ojedinělá semena vyklíčí až po několika měsících, výjimečně i za rok. Včasné větrání zamezí vytahování stonku. Semenáče vyžadují dostatek světla, tepla, vody a živin, rychle rostou, a proto vyséváme jen 3-5 semen do kontejnerů 6x6 nebo 8x8. Semena J. berlandieri i jiných neochotně klíčících druhů doporučujeme před výsevem skarifikovat. Po namočení (alespoň 24 hodin ve vodě s přídavkem hypermanganu) osemení zbavíme měkkých částí a ostrým nástrojem (skalpel, nůž, velká jehla) narušíme nebo částečně odstraníme korkovitou část kolem pupku (hila) semene. Je potřeba určité zručnosti a velké opatrnosti, aby nedošlo k poškození klíčku embrya. Tímto děkujeme O. Potykovi za sdělení svých zkušeností s výsevem semen tohoto rodu.

Kedrostis, Coccinia, Corallocarpus Cucurbita, Ibervillea, Momordica, Neoalsomitra, Xerosicyos, Zehneria aj. tykvovité (Cucurbitaceae)

Semena sklizená ve stádiu zralosti si udržují klíčivost několik let (semena některých druhů 5 let stará až 80-90%) a klíčí obvykle ochotně, často již po několika dnech. Před výsevem semena očistíme a zbavíme osemení všech měkkých nebo přischlých částí. Při výsevu je zatlačíme asi 5 mm do substrátu, plochá semena zapichujeme užším koncem, povrch ošetříme peroxidem nebo roztokem hypermanganu. Výsevy brzy větráme a rostliny otužujeme. Stonky mají tendenci rychle přirůstat a popínat se po okolních rostlinách. Někdy je nezbytné jejich zkracování. Pikýrujeme po vytvoření kaudexů a dbáme, aby substrát nevysychal, což by vedlo k opadu listů a zastavení růstu. Zaléváme pravidelně po celou vegetační dobu, dokud listy nezačnou samy žloutnout a opadávat. Kontrola výskytu svilušek je nutná po celé růstové období.

Ledebouria, Scilla

Plodem je kulovitá a kožovitá trojpouzdrá tobolka, obsahující jen 3-5 semen. Ta jsou mírně hranatá až kulatá, hnědé nebo černé barvy, 2-3 mm velká. Jsou nabízena výjimečně v zahraničí, častější je množení rostlin dělením trsů. V roce 2009 jsme měli možnost získat semena několika zajímavých druhů. Po výsevu na povrch a zasypání 1 -2 mm vrstvou substrátu začalo klíčení 10 den, do 3 týdnů vyklíčila většina semen a semenáče brzy vytvořily patrné základy cibulek. Teplota klesající v noci k 15ºC jim nesvědčila, lépe rostly při pokojové teplotě. Další vývoj rostlinek, který není v prvních měsících rychlý, pozorujeme.

Moringa

Semena jsou téměř kulovitá, velikosti zpravidla od 0,8 do 1,4 mm. Skarifikace není nutná, postup výsevu je obdobný jako u rodu Adansonia. Ke klíčení dochází velmi brzy, někdy již 5-7. den. Také růst semenáčků je rychlý a dvouměsíční rostlinky mohou být i 20 cm vysoké.
Proto je vhodnější vysévat až na jaře, abychom jim mohli poskytnout dobré podmínky pro další vývoj. Zaléváme co nejdéle, dokud listy nežloutnou a neopadají. Koncem první vegetační sezóny již mají rostliny vyvinutý zásobní orgán. Na zimu semenáče zatahují, vyžadují teplé zimování, nejlépe mezi 12-15 °C. Klíčivost si semena udržují min. 2 roky.

Nolina, Beaucarnea, Calibanus

Semena zbavíme blanitých obalů a vyséváme do kontejnerů 6x6 (asi 10 semen) nebo větších. Do půdy je mírně zatlačíme nebo pokryjeme slabou vrstvou substrátu. Povrch dezinfikujeme peroxidem. Zralá a čerstvá semena klíčí téměř stoprocentně během 2 - 4 týdnů. Nabízena však bávají i semena sklizená v nezralém stavu nebo stará, seschlá a neklíčivá. Někdy je nutné pinzetou zasunout klíček do půdy, zejména vyséváme-li příliš mělce, aby semenáček rychleji zakotvil a mohl zdárně růst. Jde o rostliny jednoděložné, proto očekávejte na začátku klíčení nejprve vývoj tenkého úzkého listu, zásobní orgán se vyvíjí až po několika dalších týdnech či měsících. Na přeschnutí substrátu reagují rostliny zasycháním konců listů. Proto udržujeme první vegetační sezónu substrát mírně vlhký. Semenáče umístíme do polostínu. Kritická je první zima, kterou bez zálivky přežívají pouze druhy s již vytvořeným zásobním orgánem (N. recurvata, N. gracilis, Cal. hookeri apod.). Ostatní druhy vyžadují opatrnou občasnou zálivku, aby zcela nezaschly. Přílišnému proschnutí v zimě zabrání umístění květináčků s výsevy do mikroténových sáčků. Pikýrujeme, až když mezi sebou rostliny bojují o životní prostor.

Operculicarya

(O. decaryi, O. hyphaenoides, O. monstruosa)

Semena jsou kulovitá, 0,5-0,8 mm v průměru. Klíčivost je špatná, ojedinělé semenáčky se objevují po 5 týdnech, semena však mohou vyklíčit i za několik měsíců. V jednom případě jsme zaznamenali vyklíčení semen až po 3 letech. Vývoj semenáčků je rychlý a po vzniku zásobních orgánů bez komplikací. Brzy je možné začít s tvarováním ve stylu bonsaje. Na trhu byla v letech 2008 a 2009 nabízena některými německými firmami pod názvem O. decaryi semena jiných exotických dřevin.

Oxalis

Kulatá semena mají průměr asi 1 mm. V závislosti na druhu klíčí v rozmezí 3 dnů až třech týdnů. Vyséváme je na povrch substrátu, zahradní druhy je možné vysévat v květnu přímo do záhonu na sluneční místo. Pokryjeme je slabou vrstvou zeminy. Rostliny se však až na několik druhů snadno množí dceřinými hlízami, kaudexní stonkovými řízky.

Pachycormus

Čerstvá semena P. discolor patří mezi nejlépe klíčící, klíčivost si udržují min. 2 roky. Vyséváme je na povrch a jemně zatlačíme do substrátu (5-8 semen do kontejneru 6x6 cm). Povrch výsevu ošetříme peroxidem, semena nemoříme. První klíčky můžeme pozorovat již 2-3 dny od výsevu. Po vytvoření několika pravých listů začneme větrat a za další 2-3 týdny můžeme umístit kontejnery do volného prostoru ve skleníku nebo výsevním aparátu. Včasným větráním a otužováním zamezíme vytahování a padání rostlinek a zvýšíme jejich odolnost vůči patogenům. První měsíce by neměl substrát zcela proschnout, znamenalo by to rychlý opad listů a riziko zániku rostlin. S přesazováním počkejte, než rostlinky vytvoří na bázi patrný zbytnělý stonek. Přesazujeme „z mokrého do mokrého“. Roční semenáče již snáší kratší období sucha, obvykle úspěšně přezimují. Starší je vhodné letnit na přistíněném místě. Jsou pak odolnější proti vyschnutí substrátu (neshazují listy) a rostou v našich podmínkách lépe, než ve skleníku.

Pachypodium

(všechny druhy)

Semena zapichujeme užším koncem ze ²/₃ do substrátu. K ošetření výsevu použijeme běžný fungicid.  Kvalitní semena klíčí téměř stoprocentně, pouze u semen P. baronii a P. decaryi jsme se setkali s nerovnoměrnou klíčivostí, vliv může mít např. stáří semen, jejich zralost při sklizni, umístění v plodu, rozdíly v uskladnění apod. Vyklíčilo nám 80% 3 roky starých semen P. geayi a P. lamerei. Přibližně 1 měsíc po vyklíčení většiny semen začínáme větrat a výsevy postupně přenášíme do skleníku, kde je umísťujeme na světlém místě, před nadbytkem slunečního záření je však chráníme. Složitější jsou výsevy semen P. brevicaule a P. namaquanum, vyžadující větší pozornost a opatrnou zálivku, lze doporučit roubování na P. succulentum resp. P. lamerei. O dalším pěstování pachypodií je v literatuře informací dostatek.

Pelargonium

(většina sukulentních druhů)

Semena zbavujeme nůžkami výrůstku ve tvaru spirály a zapichujeme užším koncem do substrátu nebo pokládáme na povrch a mírně zatlačíme. Výsev ošetříme peroxidem vodíku. Čerstvá semena nám klíčila v průběhu 2-4 týdnů. Starší semena klíčí nerovnoměrně až 2 měsíce. Klíčivost si však podržují i několik let, při nedávných pokusech nám dobře klíčila semena několika druhů 6 let stará. Jakmile se vytvoří první pravé listy, začínáme větrat. Přes určitou odolnost vůči krátkodobému proschnutí substrátu udržujeme výsevy první sezónu mírně vlhké, a to i v zimním období. Výjimkou jsou druhy, které po vytvoření zásobních orgánů z různých důvodů ztratí listy. Ty znovu zaléváme, až se objeví známky dalšího zahájení růstu. Probouzení rostlin zálivkou je riskantní. Roční a starší semenáče většiny druhů doporučujeme letnit na přistíněném stanovišti, kde je neohrožují dešťové srážky.

Plumeria

(P. acutifolia, P. alba, P. arborea, P. rubra)

Ze semen odstřihneme z praktických důvodů větší část blanitého lemu a pokládáme na substrát. Pak je zasypeme 2 mm silnou vrstvou zeminy a povrch výsevu ošetříme peroxidem. Semena klíčí druhý až čtvrtý týden po výsevu. Vývoj semenáčků je rychlý a během první vegetační sezóny dorůstají výšky několika decimetrů. Z toho plynou i zvýšené nároky na přísun vody, živin a velikost nádob. Zimujeme při teplotě kolem 15°C. Opatrná zálivka podmokem během zimního období 1x měsíčně zabrání přeschnutí kořenů. Rostliny pak na jaře rychleji zahajují další růst.

Sinningia (Rechsteineria)

Semena některých druhů jsou velmi drobná, v 1 gramu může být několik tisíc semen. Klíčivost si udržují jen 6-12 měsíců, vzácně déle. Vyséváme na povrch vlhkého substrátu, nejlépe na podzim, aby na jaře dosáhly rostliny květuschopné velikosti. Teplotní minimum pro klíčení je 12°C, teplotní optimum pro klíčení i růst je 20 - 25ºC. Nutná je vyšší vzdušná vlhkost,  doporučit lze zalévání vlažnou převařenou vodou, umístění výsevů v polostínu a včasné přesazení do výživné zeminy s přídavkem rašeliny.

Testudinaria, Dioscorea

(T. elephantipes, T. hemicrypta, T. macrostachya, T. paniculata, T. sylvatica, D. balcanica, D. caucasica, D. japonica, D. nipponica, D. toroko aj.)

Květy jsou jednopohlavní, u některých druhů oboupohlavní. Plod je trojpouzdrá tobolka s křídlatými semeny. Když jsme prováděli výsevy v letech 1980 – 1995, dosahovali jsme lepších výsledků než později. Klíčivost semen rodu Testudinaria se pohybovala mezi 50 – 100%. Nyní při výsevech postupujeme jako v minulosti. Plochá semena zasuneme šikmo do substrátu nebo je položíme a částečně zasypeme slabou vrstvou půdy. Substrát zavlažíme a povrch výsevu ošetříme peroxidem. Klíčivost zakoupených semen je však špatná a někdy nevyklíčí nic, zvláště u méně běžných druhů. Klíčivost semen rodu Dioscorea může zvýšit vystavení výsevů sníženým teplotám (0-4°C, a to po dobu 1-2 týdnů), když ani potom do měsíce semena nevyklíčí, je možné postup opakovat. V případě úspěšného výsevu semena klíčí za 2-4 týdny. Větráme po vytvoření druhého listu, s přesazováním nespěcháme. Pikýrovat jednotlivé rostliny je však možné po vývinu zásobního orgánu. První rok udržujeme rostliny v polostínu a půdu mírně vlhkou. Zaléváme i v zimě, dokud listy nezačnou žloutnout a neopadají. 2-3 měsíční období sucha pak semenáče přečkávají bez větších ztrát.  Zimujeme při teplotě v rozmezí od 12 do 18°C. Zálivku zahájíme opět na jaře, kdy se rostliny většinou samy probouzejí a vytvářejí ze svých zásob jako znak růstu drobné výhonky.

Welwitschia

Semena jsou plochá, s blanitým lemem, jehož větší část před výsevem opatrně odstřihujeme.
Nabízena jsou vzácně. Pochází-li z přírody, je podle informací od některých pěstitelů zpravidla klíčivost špatná. Bývají napadena patogeny a brzy po výsevu začnou plesnivět. Semena z botanických zahrad nebo soukromých sbírek klíčí dobře, jsou-li čerstvá. Svoji klíčivost si zřejmě udržují jen krátce. Po roce schopnost vyklíčit prudce klesá a je tedy vhodné provést výsev co nejdříve po jejich získání.
Semena moříme fungicidem, vyséváme na povrch a polovinu semene zasypeme substrátem.
Během několika dnů zdravá semena nabobtnají a za 7-14 dnů vytvoří kořínek, následně děložní lístky, mezi nimiž se následně vyrůstají listy pravé. Velmi choulostivé jsou rostliny prvních 5 měsíců, zejména na pokles teplot pod 15ºC, larvy smutnic je také zahubí rychleji, než si všimneme jejich výskytu. Dbejte proto na prevenci jejich výskytu. První rok nedoporučujeme pikýrování, je dobré, pokud mohou semenáče růst i v zimě. Vhodnější je tedy vysévat každé semeno zvlášť, postačí kontejnery 6x6 cm a standardní složení substrátu. Zaléváme vlažnou převařenou vodou. Nejen první rok jsou rostliny choulostivé na kolísání teplot. Mají-li se zdárně vyvíjet a vykvést, potřebují trvale teploty min. 20° C, v létě umístění na slunci a „nohy (kořeny) v teple“. Proto bývají někdy v zahraničních botanických zahradách pro tyto vzácné rostliny zřizovány zvláštní skleníky se spodním teplem. Starší exempláře (od 2-3 let) vyžadují hlubší kontejnery.

Metody provokující klíčení semen

Často se stává, že klíčení brání různé dormantní mechanismy nebo jiné vlastnosti semen nebo okolnosti (osemení a jeho propustnost pro vodu a plyny, stáří semen, zralost v době sklizně, způsob skladování apod.). Semena mohou vyklíčit až po mnoha týdnech či měsících po sklizni či po výsevu nebo klíčí nerovnoměrně. Bylo by tedy předčasné zrušit výsev a prohlásit semena za stará a nekvalitní. O dormanci plánujeme pojednat v  samostatném příspěvku. Nyní uvedeme několik způsobů zvyšujících klíčivost, které lze vyzkoušet v domácích podmínkách.
Neklíčící výsev můžeme přemístit z bytu případně z výsevního aparátu do skleníku, kde kolísání teplot a vysoké teploty dokážou někdy vyvolat klíčení semen například u rodů Cissus, Cussonia, Cyphostemma, Dorstenia, Ipomoea, Jatropha, Operculicaria, Testudinaria a dalších jim příbuzných rodů. Často k tomu dojde až po několika měsících. Osvědčilo se nám do kontejnerů s nevyklíčenými semeny zasadit drobný řízek či odnož, například rodu Crassula.
Vyzkoušet můžete i umístění zavlaženého výsevu po několika dnech na 3-4 dny do nejspodnější části chladničky, kde teplota dosahuje asi 4°C. Tento způsob se osvědčil u semen rodů Ipomoea, Dioscorea, Carica, Mandragora a všech dalších, vyžadujících tzv. jarovizaci, tj. vystavení nízkým teplotám.
Pozorovali jsme, že ke klíčení někdy došlo tehdy, když jsme výsev úmyslně či z nedbalosti nechali přeschnout a znovu ho zavlažili (často až po několika měsících).
Použití kyselin a rostlinných hormonů je složitější a zájemci získají více informací například v učebnicích fyziologie rostlin (Fyziologie rostlin, kol. autorů, Academia, 2003 aj.).
Je pochopitelné, že zkušenosti s klíčivostí semen sukulentů jsou různé. Vždyť se jedná o stovky příslušníků mnoha čeledí z různých zeměpisných oblastí. Také postupy a podmínky pro výsevy jsou u jednotlivých pěstitelů různé. Nezbývá tedy než zkoušet a o své zkušenosti se dělit s ostatními, abychom mohli vzácná a často draze zaplacená semena co nejlépe zhodnocovat. Každý nemáme možnost nebo nechceme budovat sbírku převážně nákupem dospělých rostlin.

Plánujeme podobně zpracovat výsevy semen cykasovitých, myrmekofilních, drobnosemenných rostlin a dalších rodů, např. Uncarina,  Bowiea, Boswelia, Doryanthes, Aloe, Lomatophyllum, Anacampseros, Avonia,  Monolena.  

Jana a Adolf Tomandlovi, leden 2010

Ilustrační foto: R. Matulová