Jdi na obsah Jdi na menu
 


Agáve, juky a jejich příbuzní

6. 3. 2015
 
Agáve
Rod Agave je skupina krásných listových růžicových sukulentů, které doposud znají naši zahradníci, zahrádkáři a nespecializovaní pěstitelé především díky jednomu hojněji rozšířenému zástupci. Tím je agáve americká - Agave americana. Již František Polívka ve své nejvýznamnější publikaci Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí z roku 1908 napsal: „Byvši původně domovem v teplé Střední a Jižní Americe, agave americká rozšířila se do všech teplých zemí, i také do jižní Evropy, kde ji rádi sázejí do „živých plotů“, anyť tuhé, ostnité listy tvoří neproniknutelnou houšť. U nás chová se často ve velkých kbelících, v zimě ve sklenících, v létě v zahradách a na verandách, jako rostlina dekorativní.“ Celý rod je však mnohem početnější i bohatší a v současnosti je odborníky uznáváno přibližně 220 taxonů. Valná většina z nich pochází ze suchých oblastí USA a Mexika, přičemž pouze několik původních druhů najdeme také na ostrovech v Karibské oblasti či v dalších státech Střední Ameriky.
 

Agave potatorum 'Shoji Raijin', Agave x leopoldii, Yucca gloriosa variegata, Yucca baccata, A. victoriae-reginae variegata

 
V rámci tohoto rodu existují různě velcí zástupci od miniaturních, s růžicemi listů širokými jen 10–15 cm, až po opravdové obry s rozetami širokými hodně přes metr. Podle velikosti listové růžice můžeme jednotlivé zástupce rodu rozdělit do tří kategorií – malé, střednívelké druhy. Za malé považujeme ty taxony, jejichž listová růžice v dospělosti dosahuje v našich podmínkách šířky do 30 cm. Střední druhy jsou takové, které dorůstají šířky okolo 50–70 cm a agáve s větším průměrem listové růžice považujeme za velké. Agáve jsou typické víceleté monokarpické rostliny, což znamená, že rostou několik (mnoho) let, vykvetou, přinesou plody se semeny a odumřou. Ještě před tím však většina druhů stihne vytvořit během života spoustu odnoží, kterými se také nejlépe rozmnožují. Květenství jsou tvořena mohutným květním stvolem, který je buď jednoduchý nebo větvený, nejčastěji se žlutými úzce trubkovitými květy.
Příklady malých druhů: Agave decaisneana, Agave parviflora, Agave polianthiflora, Agave utahensis
Příklady středně velkých druhů: Agave filifera, Agave horrida, Agave megalacantha, Agave lophantha, Agave parrasana, Agave parryi, Agave shrevei, Agave striata, Agave victoria–reginae
Příklady velkých druhů: Agave albicans, Agave americana, Agave bracteosa, Agave ferox, Agave titanota, Agave scabra, Agave sebastiana, Agave shawii , Agave sisalana, Agave xylonacantha
 

A. ocahui x A. attenuata 'Snow Glow', Manfreda guttata, Yucca rostrata, A. vilmoriniana, A. nigra

 
Juky  
Vytvářejí buď přízemní růžice s úzkými listy nebo jsou růžice listů na různě vysokých kmíncích, v závislosti na daném druhu. Vyskytují se v jižních státech USA a v suchých oblastech po celém Mexiku. Terminální květenství s hustě nahlučenými bílými květy se objevují po dosažení květuschopnosti každý rok, což je jedna ze zásadních odlišností od agáví. Na zahradách pěstovaná takřka nesukulentní Yucca filamentosa je plně zimovzdorná, což o ostatních druzích nelze tvrdit s takovou spolehlivostí. Juky rozmnožujeme především výsevem, ovšem semena klíčí pouze jako čerstvá.
Malé druhy - Yucca nana, Yucca endlichiana
Střední druhy - Yucca baccata, Yucca harimaniae
Velké druhy -Yucca brevifolia, Yucca treculeana
 
Ostatní příbuzné rody
Do této skupiny řadíme málo pěstované, ale také velmi dekorativní rostliny z rodů Dasylirion, Furcraea, Hesperaloe či zajímavý Calibanus. Jejich nároky a podmínky pro pěstování jsou shodné jako u chladnomilných druhů agáví a juk. Jedná se o druhy určené především pro opravdové zájemce o tuto skupinu rostlin, ale jejich pořízení není v současné době žádným velkým problémem.
 

Agave nizandensis, A. potatorum variegata, Beaucarnea gracilis, A. horrida, Yucca gloriosa variegata

 
Pěstování
Pro všechny uváděné rody a jejich zástupce lze uplatnit jednotný pěstitelský postup. Jejich pěstování je vcelku jednoduché a jen některé vyloženě teplomilné druhy z Karibiku (např. Agave albescens z Kuby) mohou pěstitele trošku potrápit. Nejlépe se jim daří v miskách či mísách s velmi propustným substrátem. Jeho základem může být kvalitní rašelinový substrát, který mícháme s nejrůznějšími minerálními složkami (propraná antuka a říční písek, pemza, zeolit atp.). Důležitý je přídavek agroperlitu, který výslednou směs vylehčí a provzdušní.
Agáve i juky jsou přímo ideálními přenosnými rostlinami, protože letnění pod širým nebem na přímém slunci jim neobyčejně prospívá. Během vegetace tyto rostliny poměrně vydatně zaléváme. Množství vody a frekvence zálivky se řídí průběhem počasí, ale obecně lze tvrdit, že zalévat můžeme tehdy, když je substrát v misce či květináči proschnutý. Během léta je pravidelně, asi 1x za tři týdny, přihnojujeme. Podle nároků na teploty během zimování můžeme agáve a juky rozdělit do tří kategorií:
Teplomilné druhy - např. agave albescens, A. anomala
Chladnomilné druhy - většina druhů agáví i juk
Mrazuvzdorné resp. zimovzdorné druhy – některé typy Agave utahensis nebo Yucca rigida
Nejpočetnější je prostřední skupina, která zahrnuje většinu zástupců agáví i juk. Jejich úspěšné přezimování probíhá při teplotách okolo 10 °C. Teplomilné agáve zimujeme v rozmezí 15–18 °C, těch je pouze několik druhů a pěstují se spíše výjimečně. Stejně malé množství druhů agáví a juk je mrazuvzdorných resp. zimovzdorných, ale jejich obliba v poslední době výrazně stoupá, jelikož mohou přežívat zimu v prostředí netopeného skleníku (mrazuvzdorné) nebo zakryté na dobře drenážované skalce (zimovzdorné). Jsou u nás specializované firmy pro tento mrazuvzdorný sortiment z čeledi Agavaceae a hodně tuzemských pěstitelů právě s těmito druhy rádo experimentuje.
 

A. lophantha 'Quadricolor', A. victoriae-reginae, Y. filamentosa variegata, A. rzedowskiana, A. utahensis v. nevadensis

 
Původní podoba tohoto článku L. Kunteho vyšla jako součást seriálu o sukulentních rostlinách v časopise Zahrádkář, přesněji v č. 2/2014, ještě s původními fotkami autora. My jsme vyměnili a rozšířili fotografickou část použitím fotek agávovitých rostlin ze sbírky pěstitele M. Břendy. Děkujeme oběma autorům za poskytnuté podklady pro tento článek i šéfredaktorovi Zahrádkáře ing. Stanzelovi za souhlas s publikováním na našem webu.
 
Text: Libor Kunte
Foto: Miroslav Břenda