V sobotu 14. října bylo nádherně. Jak říká Vláďa Černý, kalendářoví fotografové měli manévry. Podzimní přepestrá paleta umírajícího listoví kýčovitě kontrastovala s modroskvoucí oblohou a ranní chuchvalce mlh vodorovně prosvěcovalo slunce od Prahy. Jeli jsme na západ, ku Rakovníku. Jak jsme se blížili k cíli, lesy slibující pozdní úrodu hub lákaly víc a více. Některé sukulentáře asi zlákaly, protože na sedmém rakovnickém povídání bylo o nějakých deset až patnáct účastníků méně, než bývá zvykem. Tito zbloudilci však mohli litovat!
Hlavní organizátorka Dáša Vaníčková (které to zase náramně slušelo) osobně vítala příchozí už ve vstupní hale a po vyplnění registrační listiny a skenu oční sítnice každého podarovala madagaskarskou aloí a milým úsměvem. Prodej rostlin domácích i přespolních pěstitelů probíhal na stolech 2 až 7, stůl č. 1 se prohýbal pod výrobky slané a sladké studené kuchyně místních obětavých žen a mužů. Při obhlídce této lokality mi v kapse cinkla přidrzlá sms od kolegyně z práce, nabádající mne, abych si všímal i kytiček. Musím říci, že chování dnešní mladé generace je zhusta nehorázné. Otřel jsem si tedy ústa ručníkem a požádal kolegu Jirku Mauleho, zda by rekognoskaci této oblasti pro účely kritického zhodnocení akce mohl provést za mě.
V hlavním sále čekalo báječné překvapení. Kuba Jilemický rozdával předplatitelům pětisetstránkovou knihu Robina Frandsena Succulents of Southern Africa (viz též recenze Adenia 2017). To rozhodně nebyl špatný úvod – vždyť všechny tři chystané přednášky se týkaly těchto končin.
Jakub Jilemický – To nejlepší ze Západního Kapska. Tenhle pán je asi naším největším znalcem Jihoafrické republiky v 21. století. To mu pak člověk rád odpustí, když na začátku slíbí, že haworthie budou tvořit maximálně 50 % přednášky a dosáhne toho tak, že dalších 40 % jsou tulisty (dříve haworthie).
| Přednáška Kuby Jilemického |
Bořivoj Prokeš – Namibie 2017. O téhle výpravě mi vyprávěl brazilský přítel Emerson a tak jsem byl zvědav na pohled pardubický. No to byla asi jízda! Bez fotek to tu popsat nelze. Pokud máte zájem, znovu se o ní můžete doslechnout 19. dubna 2018 v Praze právě od Emersona.
| Bořek Prokeš a Dáša Vaníčková |
Jiří Hadamovský – Všichni jsme Gogo. Přesně takhle se ta přednáška nejmenovala, ale na začátku nás přednášející seznámil s letošním stapeliotřesením, které v této velkoskupině sukulentů nenechalo nic tak, jak jsme si po staletí zvykali. Pánové Bruyns a Hanáček totiž VŠE přeřadili do rodu Ceropegia. Linné se v hrobě obrátil a Hadamovský nás ve 140 minutách provedl naposledy světem smrdutek, jaký donedávna býval…
| Dáša Vaníčková a Jirka Hadamovský |
Všichni přednášející byli tradičně odměněni uměleckou keramikou, tým organizátorů pod vedením všudypřítomné Dáši Vaníčkové neustále doplňoval sortiment stolu 1 a já se vydal za přítelem Maulem pro jeho resumé.
„Navrhuju udělat příští rok škvarkové sympozium. To je prostě pohádka! Každý by místo kytek přivezl škvarky, tak jak je dělá...“ Víc jsem neslyšel, Jirka zahlédl Dášu a běžel jí sdělit své návrhy k ročníku 2018.
Tak uvidíme. Už ročník 2017 neměl chybu…
Ota Melichar 14.10.2017
Foto: Petr Hoffmann
Dáša a škvarky
(Emerson, 19. 10. 2017 21:07)