Jaroslav Ullmann – in memoriam
Jaroslav Ullmann – in memoriam
(27. 1. 1951–10. 6. 2013)
Ve věku 62 let nás náhle opustil člen výboru SPS - přítel Jaroslav Ullmann. Ač byl od juniorského věku kaktusářem, brzy pochopil, že kromě kaktusů existuje spousta jiných sukulentních rostlin a stejně tak jako mně mu vadila uměle živená antipatie pravověrných kaktusářů vůči pěstitelům, kteří měli ve své sbírce kromě kaktusů i něco jiného (tzv. zelí).
S Jardou jsem se znal od roku 1966, kdy jsme se poprvé setkali na schůzce Klubu Kaktusářů ve Všetatech (okres Mělník). Pamatuji si to poměrně přesně, protože jsme bydleli vzdušnou čarou 6 km od sebe a dělila nás od sebe v podstatě jen řeka Labe. V roce 1972 (kdy jsem končil studium na PF UK) Jarda vstoupil do KK (dnes SPKS) v Praze, kam jsem příležitostně jezdil na zajímavé přednášky a kde jsme se setkávali většinou před začátkem schůzek. V letech 1979 až 1984 jsme oba vstoupili do Andské sekce a inspirováni Zdeňkem Červinkou jsme horovali pro větší rozšíření zástupců rodu Echinopsis ve sbírkách českých a slovenských kaktusářů.
Troufám si tvrdit, že o tomto kaktusovém rodu měl Jarda největší teoretické znalosti v rámci celé SČSPKS a je smutnou skutečností, že se vydání svého Speciálu o echinopsisech (který se t.č. připravuje k tisku) už nedočkal.
Na jeho kaktusářské zásluhy velmi výstižně upozorní př. Mgr. A. Krejčík ve 3. čísle časopisu Kaktusy, já se tedy dále zmíním jen o vztahu J. Ullmanna k ostatním sukulentům. V tom jsme byli oba zajedno už od počátku 80. let, kdy k nám tu a tam pronikly přes „železnou oponu“ jak informace, tak i některé druhy dnes již naprosto běžně pěstovaných rostlin. Do SPS vstoupil krátce po „Ustavujícím sjezdu“ v Brně (1989) a zájem o všechny sukulenty se znásobil o rok později, kdy nastoupil do Botanické zahrady Univerzity Karlovy v Praze jako kurátor sbírky sukulentních rostlin. K + S propagoval rozsáhlou publikační aktivitou jak v odborné literatuře (časopis Kaktusy, Cactaceae, etc., Atlas kaktusů, jedna samostatná kniha o sukulentech a další jako spoluautor), ale i v jiných časopisech jako Zahrádkář, Živa a jiné. Vystupoval v různých pořadech v televizi a rozhlase, pracoval též jako soudní znalec v oboru kaktusy a jiné sukulenty. Přesto, že jeho hlavním zaměřením byly kaktusy, uskutečnil v polovině 90. let dvakrát cestu do Jihoafrické republiky a Namibie, o nichž pak často a dobře přednášel.
Jarda aktivně přispíval i do naší ročenky Adenium, je autorem sukulentního speciálu o přírodě JAR a jeho největší zásluhou byl velký podíl na záchraně existence SPS v roce 2004, kdy převzal funkci pokladníka po zesnulém Karlu Sokolovi. Vždy jsem obdivoval Jardovy rétorické schopnosti a fotografickou paměť na jména rostlin. Jeho přednášky byly vždy velmi pečlivě připravené, živé, srozumitelné. Vzorně uspořádaný archiv a rozsáhlou odbornou knihovnu věnoval počátkem t.r. pražskému Spolku pro pěstování kaktusů a sukulentů.
Mnoho zdravotních problémů se bohužel podepsalo na jeho předčasném úmrtí. Bude mi chybět jako jeden z opravdových kamarádů a přátel společné záliby, bude nám chybět i jako obětavý funkcionář SPS. Čest jeho památce!
Jan Gratias
