Sekce pěstitelů sukulentů - SPS

 

Snad už tedy opravdu poslední díl tohoto přehledového seriálu bude o „nesukulentech“, které ale lze pěstovat podobně či spolu se sukulenty, humorně by se mohlo také psát o „kamarádech ze suché čtvrti“. Oni totiž sukulentáři jsou takoví pěstitelé s otevřenou náručí, kteří rádi zkoušejí něco nového. A tak se ve většině sbírek kromě sukulentů a kaktusů setkáte i s dalšími skupinami rostlin, které neprotestují proti podobné, na vodu skromné kultuře. Slibuji že to nebudu ani naposled rozsahově přehánět, o každé této skupině by totiž snadno šlo napsat samostatné pokračování. Mým cílem nakonec bylo jen poodhalit oponu světa sukulentů a dalších xerofytů.

Bromeliaceae: Asi nejčastějšími souputníky sukulentů ve sbírkách kromě kaktusů jsou bromeliovité rostliny. Z nich jsou určitě nejoblíbenější druhy rodu Tillandsia, ale v této čeledi jsou i další zajímavé rody. K nim patří například rody Catopsis, Abromeitiella, Dyckia, Hechtia a občas i rod Puya. Bromeliovitých rostlin je však mnohem víc, ale jejich pěstování je už více pralesní, proto jsem je nejmenoval. Existují ale specialisté, kteří se zrovna na „bromelky“ hodně specializují a jsou to sbírky přenádherné a pestré.

 

 

Dřeviny: Různé stromečky a pokojové bonsajky jsou u sukulentářů také velmi časté i oblíbené, některé druhy dokonce i velmi ceněné. Několik čeledí a rodů už jsem uvedl v předchozích dílech, takže jen doplním:

Burseraceae – kromě již uvedených nejznámějších rodů Bursera a Commiphora sem patří další skvosty jako rody Boswelia a Beiselia.

Sterculiaceae – v této čeledi je například slavný australský rod Brachychiton, africký Sterculia a méně známé Hildegardia a Firmiana.

Fabaceae – nádherné stromky a stromy s typickými zpeřenými lístky jsou v těchto rodech – Acacia, Albizia, Mimosa, Casia, Delonix, Elephantorrhiza a Sophora.

Kromě uvedených rodů se však v sukulentních sbírkách objevují i další rody a druhy z dalších čeledí.

 

 

Cibuloviny a hlízoviny: v posledních letech stále více pronikají do sbírek nové skupiny geofytů v podobě zajímavých cibulovin či hlízovin. Jsou sice původem z celého světa, nejvíce se ale pěstují ty z jižní Afriky.

Amaryllidaceae – vyjmenuji jenom známější rody – Cyrtanthus, Haemanthus, Nerine, Crinum, Brunsvigia, Ammocharis, Boophane, Zephyranthus, Habranthus, Hippeastrum.

Hyacinthaceae – i tady vede hlavně jižní Afrika s rody jako Ornithogalum, Albuca, Dipcadi, Drimia, Drimiopsis, Eucomis, Veltheimia, Scilla, Ledebouria, Lachenalia, Massonia, Bowiea, Schizobasis a to zdaleka nejsou všechny.

Iridaceae – obrovská záplava pěstovatelných rodů, které ale z různých důvodů objevíte zatím spíše na záhonech zahrádkářů než ve sklenících – uvedu jen ty známější: Dietes, Ferraria, Gladiolus, Ixia, Moraea, Watsonia.

Další nové a sukulentáři postupně objevované rody jsou v čeledích jako například Oxalidaceae, Alliaceae, Eriospermaceae a mnoha dalších.

 

Orchideje: trochu nečekaně jsou určité skupiny orchidejí velmi snadno pěstovatelné spolu se sukulenty, ono při bližším pohledu na orchidejové pahlízy a tvrdé listy spousty druhů to zase tak překvapující není. Není to sice masová invaze, ale pomalu nám ve sbírkách přibývají sukulentní orchideje těchto rodů – Eulophia, Laelia, Oeceoclades, doplňované druhy rodů Oncidium, Cattleya, Brassavola, Dendrobium, Vanilla, Catasetum, Chysis a dalších.

 

Každý sukulentář je tak trochu pokusník a tak zkouší testovat další skupiny rostlin na jejich pěstovatelnost v tvrdších sukulentářských podmínkách. Proto téměř v každé sbírce objevíte nějaký úlet nebo úkrok stranou, někdo experimentuje s cykasy a zamiovitými rostlinami, jiný promíchává mrazuvzdorné sukulenty se suchomilnými skalničkami, další se vydá cestou tropičtějších rostlin (například palem), u jiného najdete různé subtropické léčivky nebo citrusy, prostě co pěstitel, to trochu jiné zaměření. Ale to je nakonec to správné, inspirativní i zábavné. Pěstování sukulentů je především bezvadná zábava, kde si každý může najít svůj způsob pěstování nebo svůj okruh nejmilovanějších rostlin. Nebo naopak může pěstovat úplně všechno, což už ale může být prostorově velmi náročné až nebezpečné.