Jdi na obsah Jdi na menu
 


POLILO MNE HORKO – recenze ročenky Adenium 2017

2. 10. 2017
 
V minulých letech jsme si zvykli dostávat na těchto stránkách ochutnávky článků z chystané ročenky a speciálu. Letos nic. Na svátku sukulentářů ve Skochovicích se očekávaná tiskovina neobjevila, jedno procento prý ještě nebylo dokončeno. Na plzeňském kolokviu jsem nebyl (omluven – návštěva sedmi německých botanických zahrad), a tak jsem si přivstal, abych byl v Chrudimi už v sedm. Hned na parkovišti jsem zahlédl Radku s Jirkou, jak vykládají z vozidla nějaké krámy a volal jsem na ně, jestli jsme vyšli. Jen na mě kývli a zmizli. Stále jsem si nebyl jist. Pochopili mou otázku? Nemysleli, že jsme vyšli z módy? To stále nevím, ale ročenku jsem obdržel.
Pod hlavičkou ADENIUM sekce pěstitelů sukulentů z.s. mě upoutalo ono z.s. Nahlédl jsem do úvodníku a polilo mě horko. Pan Maule tam vysvětluje, že z.s. znamená zasr… spolek! Naštěstí jsem se jen překoukl a jsme zapsaný spolek.
 

adenium-roc.jpg

 
SPECIÁL – SUKULENTNÍ EUFORBIE KAPSKA
Letošní březnovou přednášku profesora Glosera pro pražské kaktusáře jsem tak trochu inicioval já (na nadšené doporučení přítele Jandy z Jihlavy). Byl jsem jí okouzlen, a tak jsem se radoval, že má připravit letošní speciál. Nabízel prý tři témata. Já „hlasoval“ pro euphorbie a vyšlo to. Texty k jednotlivým rostlinám mi zcela vyhovují. Jednoduchý popis, rozlišení od nejpodobnějších druhů, výskyt. Fotografie ukazují přesně to, co mají, jejich velikost je dostatečná. Autor má prst na tepu doby. Že byla horrida zařazena pod polygonu jsem věděl, že enoplaatrispina pod heptagonu ne. Stejně jako, že caput-medusae pozřela bolusii, confluens, tuberculatu a dokonce i ramiglans!
Bohužel má sešítek jen 28 stran, a to včetně obálky, úvodu a doporučené literatury. Pouhých 5 stran vlastního textu mi na samostatný speciál přijde opravdu málo. Je uvedeno 25 nejznámějších euphorbií, což je asi 20 procent z celkového počtu v dané oblasti se vyskytujících. To je velká škoda. V roce 2010 pojednával speciál o euphorbiích Madagaskaru a měl 52 stran.
Tenhle rod má ale podobnou smůlu i celosvětově. Zatímco aloisté si můžou bádat v čtyřsetstránkové bichli Aloe de/of Madagascar, ale hlavně v Aloes – The Definitive Guide, kde na 700 stranách najdou všech 519 (rok 2011) aloí, podobné dílo o sukulentních pryšcích nikdo nesepsal. Je tu Sukkulente Euphorbien Volkera Buddensieka, ale to je jen 150ti stránkový průřez tématem zmiňující několik desítek druhů. V letech 1983 až 1996 vyšlo 10 svazků Euphorbia Journalu, na které od roku 2005 navazuje časopis Euphorbia World (doposud 38 čísel formátu A4). To je však jen náhodný slepenec článků různých autorů o jednotlivých rostlinách a vzpírá se jakékoli encyklopedičnosti, takže některá euphorbie dostala prostor v pěti článcích, zatimco stovky jiných na svých 15 minut slávy čekají a většina se nikdy nedočká. Po několika vydáních Doreen Courteové vychází Succulents Flora of Southern Africa od Robina Frandsena. Hodlá zde představit 121 euphorbií a doprovodit text 255 fotečkami. To je ovšem jen jih Afriky. Krom toho recenze na knihu s ukázkami vyšla v časopisu Aloe už v roce 2009 a ač ji mám od jara zaplacenou, stále je prý na cestě…
Nejucelenější dílo je stále 702 popisů v Eggli: Dicotyledons, 2002. Jde však opravdu jen o popisy s velmi přibližným výskytem plus 147 fotografií. Za těch 15 let bylo objeveno a popsáno mnoho nových rostlin. Např. v Evropě (dál nedohlédnu) se objevila před pár lety ve sbírkách E. sp. Archers post. Máte ji taky? I šla okolo Susan Carterová, jukla na ni a povídá: „To je přece E. pervittata.“ Nebo si můžete dát tu práci jako přítel Emerson a pokusit se určit E. sp. Iringa prov. Před lety jsem ji získal od paní Šmídové, letos jsem jich viděl několik na rakovnické výstavě. Mezi pryšci Tanzánie, jako by jí prý E. caloderma z oka vypadla. Inu chybí nám souborné dílo…
Vraťme se domů. Ve slovenském Cactaceae e.t.c. několik let vycházely články Borise Puka Vrškového „Paličkovité euforbie“. Pak ovšem autor přesedlal na dřeviny. Ve Světě exotických rostlin představil Jan Gratias od roku 2003 do roku 2007 několik desítek euphorbií a když časopis bohužel přestal vycházet, využil z části nepoužitý materiál v knize Pěstujeme euforbie (spolu s naším nejznámějším euphorbiářem Janem Noskem, 2011). Kniha má stejnou „vadu“, jako recenzovaný speciál. Je tááák malilinká.
Jednu věc mi zatím nikdo nevysvětlil. Když máme obecně vžité a široce známé slovo PRYŠEC, proč autoři jako Gloser a Gratias používají novotvar euforbie?
 

adenium-spec.jpg

 
ROČENKA
ÚVODNÍK JIRKY MAULEHO – Jiří si stěžuje, že jsou obě letošní tiskoviny útlejší.
No, ba že. Redakce patrně z úcty k profesoru Gloserovi nenašla odvahu požádat ho o rozšíření počtu popisovaných rostlin ve speciálu. V ročence byl článek o Namibii odložen na příští rok pro nedostatek místa...(?) Nebo byl málo kvalitní a nedostatek místa byl slušnou formou odmítnutí (??).
Pak následuje pojednání o peripetiích okolo změny na z.s. Tyhle odstavce asi někteří z nás přeskočili. Omlouvám se za to a děkuji vedení z.s., že za nás ty peripetie podstoupilo.
 
ZAKÁZANÉ OVOCE JAKUBA JILEMICKÉHO. Tak tohle jsem teda nepřeskakoval! Kubo, ten kamarád, co tě doprovázel se jmenuje Ethan Hunt, nebo James Bond? Při téhle špionážní povídce se vám srdce zastaví. Doufám, že pak i rozběhne. Slabší povahy nečíst! Do poslední chvíle nevíte, zde se autor vrátí živý a neposprejovaný chemikáliemi. Uf.
 
SMRDUTÝ SVĚT JIŘÍHO HADAMOVSKÉHO. Jiří se zavázal, že své bezchybné články o stapeliovitých bude psát, dokud bude svět stát. I děti našich dětí se tedy mohou těšit na Jirkova okénka. A to je dobře.
 
POVÍJNICE JIZEVNATÁ JOSEFA BARČÁKA. Sám jsem „obohatil“ botanický i zoologický svět pár českými názvy. Dovedu tedy ocenit tohle jméno pro čarodějnici. V článku prý není „žádné zbytečné slovo navíc“. Proč v něm tedy autor popisuje tři fotografie, když vidíme jen dvě, asi není otázka na Pepu…
 
KEJÁK STODŮLKŮV je článek, který jsem si (taky) užil. Pár týdnů po skochovické přednášce o cykasech vychází … článek o cykasech! Paráda. Jsem rád, že už 28 let žijeme ve státě, kde je možné si takhle naplánovat dovolenou a pak i ten plán změnit ve skutečnost. Jak moc jsem chtěl být s vámi, manželé Stodůlkovi! A tady si musím postěžovat. Pana Stodůlku neznám. A nebo znám, ale nedovedu přiřadit ke jménu obličej. A co se v zeleném obdélníčku o něm dozvím? Nic! Pane redaktore JM, pokud mou recenzi čtete – nemusíte mi psát, o čem byl článek, který jsem si právě přečetl. Tady je místo na pár slov o autorovi. To, že ho znáte vy, neznamená, že ho znají čtenáři. Snad nejsme všichni špijóóni (to je jen Kuba J., protřepat, nemíchat), abychom tutlali, tutlali, tutlali! Před rokem jsem v hodně podobné recenzi vysvětloval, proč bych rád u článku viděl mailovou adresu autora. Co je jednoduššího, než se každého zeptat, jestli ji tam chce mít, nebo ne? Jako bych hráááách házel. Že je naše předsedkyně introvert, jí nikdo nebere. Ale každý jsme jiný. Je nás v z.s. pár desítek, ale poznat se navzájem se nám ztěžuje, ztěžuje, ztěžuje!
 
NOMEN OMEN: RADKA. Tak prý máme články cestopisné, tedy vlastně místopisné a pěstitelské. A tenhle je tedy ten pěstitelský. Hm. To jistě ano. Ale já si představuju onen stolek u kuchyňského okna, jak u něj sedí moje pravá ruka při losování skochovické tomboly Růženka. Něco maluje, ale nemá dost místa. A šup s těmi dorsténiemi na zem…
Ale naše předsedkyně si poradí. Je to přece Radka! Proto ji máme tak rádi, naši Radku.
A pod pěti fotkama se v zeleném rámečku dočteme...tak copak tu máme? Že je Radka zdatná fotografka! Ha! A článek je o indické dorstenii. Hm. Vydala vlastní fotoknihu – no konečně jedna informace!!
 
NOHYDEROUCÍ POLŠTÁŘE VÁCLAVA RICHTRA. Znám jednoho Václava Richtra z Pardubic. To by mohl být on. Těžko říci. Vždy, když ho potkám, jen tak mimochodem utrousí vtip. Ze začátku nepoznáte, že od rozhovoru přešel ke srandě a pak přijde pointa. Zrovna jako na fotografii ta parodia uprostřed deuterocochnií. To se mi líbí. I článek, samozřejmě. Ve stejném duchu si tentokrát zažertoval i JM v zeleném obdélníčku: „Vedle sukulentů klasických čeledí najdeme ve většině sukulentních sbírek i ostrůvky dalších...například kaktusy...“ Jen tak na ně, na pichláče!
 
IQ TYKVE PETRA SCHMIDTA. Tady pozor, aby nedošlo k omylu. Nikoho neurážím – naopak. Tykve jsou velké a jsem rád, že loňský článek o nich má letos pokračování. Moc kaudexů nemám, páč bych je asi zahubil, a tak se rád podívám na výpěstky těch, co to umí. Tak zase za rok, ano?
 
NAMIBIÍ S BRAZILCEM. Tak jsem si myslel, kolik článků mě ještě čeká a těch zbývajících 8 stran má ten Emerson, co má strom na obálce. Nevím přesně, jak recenzovat článek, který jsem sám překládal. Tady vás odkážu na zelený obdélníček od JM. Na straně 25 se nedozvíme, jaká opatření proti vandalům vystupujícím z vlaku autor podnikl. Na str. 31 to uvidíme na vlastní oči. Nevím, jak moc to vzniklo úmyslně, mě se pointička na konci líbí. U Commiphory wildii (trochu tmavá fotka, Emersone, kamaráde. Ta kytka je krásně červená.) autor píše: „...na téměř polovině fotografií je vyobrazena s ženou kmene Himbu v tradičním kroji. (rozuměj – na internetu) Protože snímek s takovou v přírodě patrně běžnou situací nevlastním, přikládám foto domorodky samostatně. Bude-li článek šikovně osazen, při rozostřujícím pohledu takzvaně skrz časopis se vám patřičné snímky spojí. “ V ročence to neklaplo, tak vám ty fotky dáme vedle sebe tady. Nedívat se na ně, ale za ně chce trochu cviku. Povedlo? Pokud ano, napište mi to dolů do komentářů. První dva obdrží víceúčelovou vstupenku Skovjanku 2018.
 

kolaz-560.jpg

 
Někomu se může Emersonův styl zdát nabubřelý. Tak to je, že obyvatelé velkých zemí mají velké sebevědomí. Tady bych nesouhlasil s „...nakonec nejlepší odborník...“ (v zeleném obdélníčku). Důchodce Emerson je pouze velký srdcař. Nejlepší byl závodník, ale to už je desítky let. Před pár dny vyšel jeho článek o sarcocaulonech Namibie v Cactaceae e.t.c. 3/2017. Ve Skochovicích bude přednášet v srpnu 2019. Bez tlumočníka.
Voce tem algo a aguardar.
 
Fim da revisâo  
 

Ota Melichar

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mé oči se rozjely a fotografie spojily

(Emerson, 2. 10. 2017 22:10)

Meus olhos vagaram e as fotografias se fundiram

Re: Mé oči se rozjely a fotografie spojily

(Otík, 2. 10. 2017 23:16)

Tak první Skovjanka putuje do Sao Paula!