Jdi na obsah Jdi na menu
 


Adenium 2009 - ukázky z ročenky

19. 8. 2009

 

Sešit 157 x 228 mm, 44 stran včetně obálky, všechny strany celobarevná křída, obálka lamino.
Vydání: září 2009
Obsah: Úvodník a 9 původních článků různých autorů, ukázky z článků následují.
Hlavní redaktor: Radmila Matulová
Layout: Jiří Štembera
Tisk: Tiskárny Maestro, Praha
Vnitroklubová tiskovina, cena pro členy SPS 50Kč
 

ad_roc2009.jpg 

...

Sukulentní regiony Jižní Afriky, část čtvrtá
Jaroslav Ullmann

 

Great Karoo

Na jih od rozlehlého regionu Upper Karoo leží jen o něco menší Great Karoo. Na východě hraničí s malou oblastí Noorsveld, na jihu s Little Karoo a na západě s Tanqua Karoo. Krátkou hranici tvoří s regionem Eastern Cape na jihovýchodě. Terén je většinou rovinatý a nadmořská výška se pohybuje mezi 600 až 800 m. Ze všech stran je obklopena horami. Samozřejmě to není nekonečná planina, ale je občas přerušena jednotlivými kopci nebo nízkými pohořími, jen nepatrně vyčnívajícími nad rovinou. Klima je velmi rozdílné v jednotlivých částech regionu. Teploty jsou velmi rozdílné mezi létem a zimou. V zimě často mrzne, minima se pohybují kolem -5°C, denní maxima dosahují až 25°C, avšak obvyklé je, že denní teploty se pohybují mezi 14 – 15°C. Letní maxima přesahují 40°C. Noci jsou příjemné, teploty se pohybují kolem 15°C. Prší v létě i v zimě. Nejvíce srážek spadne od února do dubna. Celkový roční úhrn srážek se pohybuje mezi 200 – 300 mm...

 

Obrazek

 

 

Caralluma hexagona Lavr.
Pavel Hanáček

 

... Jednou z výjimek by mohl být taxon Caralluma hexagona, který byl donedávna rozdělen do několika druhů a v roce 1995 byly tyto druhy dokonce zařazeny do samostatného rodu Sulcolluma (syn. = Caralluma). Rod Sulcolluma Plowes (Plowes, 1995) obsahoval 3 druhy: S. hexagona, S. shadhbana a S. foulcheri-delboscii (ovšem s dalším členěním do variet), jejichž rozšíření je výhradně omezeno na Jižní Arábii.

Přestože je dnes Plowesovo taxonomické rozdělení rodu Caralluma uznáváno pouze částečně (rod Sulcolluma uznáván není), nic to nemění na faktu, že Caralluma hexagona je vymykajícím se skvostem arabské flóry….. 

 

Caralluma hexagona

 

 

Afričtí otužilci rodu Delosperma N.E.Br.
Michal Rejzek

 

Rostliny z velkého rodu Delosperma N.E.Br. jsou mezi českými sukulentáři a v poslední době i mezi širokou zahrádkářskou veřejností poměrně dobře známé a oblíbené. Pěstují se především vytrvalé, přízemní, trsovitě rostoucí druhy. Celý rod je však mnohem pestřejší, nalezneme zde i jednoleté byliny a drobné, postupně dřevnatějící keříky. Jejich domovem je africký kontinent, především jeho nejjižnější část. To, že jsou v tomto nádherném a pro každého sukulentáře doslova magickém kusu země i vysoká a chladná pohoří, jistě každý ví. Ti štastnější z vlastní zkušenosti, my ostatní alespoň z atlasu. Několik zástupců z tohoto rodu se dokázalo přizpůsobit chladným zimám, kdy teploty klesají hluboko pod bod mrazu a po několik týdnů zde leží sníh. A právě rostlinám z těchto vysokých horských poloh je věnován tento článek…

 

Obrazek

 

 

Vizitka rodu Adenia
J. Maule, M. Valachovič

 

Velmi atraktivní skupinu rostlin, alespoň z pohledu milovníků kaudiciformů, tvoří rod Adenia, který zahrnuje kolem 200 druhů rostlin z čeledi Passifloraceae – mučenkovité. Vyhledávací server ipni.org na svých stránkách uvádí 223 platných druhů a poddruhů (případně variet), některá jména se ovšem opakují. Jsou však mezi nimi i rostliny bylinné nebo liány  s malou mírou sukulence. Uznávaná encyklopedie Dicotyledons Urse Eggliho zmiňuje kolem 95 výrazně sukulentních druhů rodu Adenia, rozdělených podle morfologických znaků stonků, listů, květenství a květů do šesti sekcí....

 

Obrazek

 

 

Kalanchoe versus Bryophyllum
J Végner

 

Abychom pochopili zmatky kolem rozdělení taxonomicky komplikovaných rodů Kalanchoe a Bryophyllum, zabloudíme nejdříve do hluboké botanické historie. Roku 1786 popisuje ve Francii Jean Baptiste Antoine Pierre de Monnet de Lamarck (Encyc.2, 141) nový druh rodu CotyledonCotyledon pinnata. Od té doby je oficiálně uváděným autorem popisu uvedeného taxonu. Avšak – již o 4 roky dříve se objevil popis taxonu Crassula pinnata (Linnaeus f., Suppl. Pl., 191: 1782). Má se jednat o totožný taxon.

V roce 1805 je Cotyledon pinnata přiřazen Persoonem k rodu Kalanchoe Adans. V témže roce (1.6. 1805) ustanovil Richard Salisbury v botanickém periodiku „Paradisus Londinensis“ nový rod – Bryophyllum. Jako první druh uvádí taxon Bryophyllum calycium...

 

Obrazek

 

 

Jatropha sp. Rio Paichu - dosud nepopsaný druh z Bolívie
V. Richtr

 

Původně jsem chtěl napsat titulek „ Jatropha pachypoda Pax.“, ale protože jsem si nebyl zcela jist, že rostliny, o kterých chci psát, odpovídají popisu v Jacobsenově Das Sukkulentenlexikon, zůstávám raději u názvu Jatropha sp.. Správně by asi mělo být Jatropha sp. Rio Paichu, protože tam jsme se s těmito rostlinami setkali. Bylo to při pobytu v Bolivii v listopadu roku 2006...

 

Obrazek

 

 

Peperomie s průsvitnými ploškami na listech
R. Matulová

 

Už od dob mých sukulentářských začátků mě (kromě jiných) vždy fascinovaly zajímavé jihoamerické rostlinky s nezvyklými sukulentními listy. Zpočátku jsem je obdivovala jen v knihách o sukulentech, kde byly nafocené povětšinou ve své domovině – v Peru a vzhlížela k nim jako k nedostupnému snu. Většinou vykukovaly z docela hustého porostu, kupodivu vesele se zelenajícího a nijak netrpícího suchem. Horní strany listů byly zvláštně seseknuté a jejich povrch vypadal jako ulitý z mléčného skla. Někteří z vás tušíte správně, jednalo se o rostliny rodu Peperomia , konkrétně o druhy s tzv. okýnky na listech. Právě těmto rostlinám bych ráda věnovala dnešní článek....

 

Obrazek

 

 

Pôvod mien rodov sukulentov
M. Rusňáková

 

...

E

 

EDITHCOLEA – je pomenovaná na počesť slečny Edith Cole, ktorá koncom 19. storočia  ako prvá zozbierala tieto rastliny v Somálsku

ECHEVERIA – nesie meno po Atanasovi Echeverria Codoyovi, španielskom botanikovi 18. storočia

ECHIDNOPSIS – pôvod je v gréckom echidnazmijaopsis teda ako, a pripomína tvar stoniek tohto rodu pripomínajúcich hada

EUPHORBIA – tento rod nesie meno po Euphorbusovi, gréckemu lekárovi Jubala II., kráľa Mauretánie

...

Obrazek

 

 

Zaniklý rod Lomatophyllum
J. Maule

 

I když nás ochránci flóry a fauny informují o trendu mizení jednotlivých druhů živočichů a rostlin, v tomto případě nejde o zánik rodu vyhynutím, ale spíše přesunutí do většího rodu v cimrmanovském duchu „rozpuštěný a vypuštěný“. Na úvod tedy trochu toho taxonomického suchopáru – před dvěma sty lety vzniklý a celou dobu ke spokojenosti botaniků i pěstitelů používaný rod Lomatophyllum Willdenow (1811) měl mezi 15 až 30 druhy, včetně několika synonym. Eggliho encyklopedie Monocotyledons, v kapitole čeledi Aloaceae (autoři G.F.Smith a L.E.Newton) rekapituluje přeřazení hned 23 druhů lomatofyl. K onomu transferu rodu Lomatophyllum Willdenow do rodu Aloe Linné došlo ve velice nedávné době (1997) pány Newtonem a Rowleyem na základě zkoumání buněčného jádra obou těchto rodů. Prostě jako přichází taxonomické vlny slučování a rozdělování, žijeme nyní v době spojování malých rodů do velkorodů...

 

Obrazek