Jdi na obsah Jdi na menu
 


Intimní život rostlin

15. 12. 2009

 

Pro úspěšné zvládnutí výsevů semen je užitečné pochopit alespoň základní procesy, které jsou nezbytné k úspěšnému opylování, oplození, tvorbě plodů a semen, jejich dozrávání, správné sklizni, uskladnění a výsevům.

Rostliny se až na výjimky rozmnožují pohlavně. Produkují samčí a samičí buňky, jejichž splynutím – oplozením vzniká zárodek nového jedince. Součástí květů rostlin jsou tedy pohlavní orgány. Samčí pohlavní aparát tvoří pylová zrnka, vznikající v prašnících a pylové láčky, vznikající po vyklíčení pylových zrnek na blizně. Semeníky s vaječnými buňkami představují hlavní samičí pohlavní aparát.

Pylové zrno je obyčejně jednobuněčné tělísko, vysoce charakteristické pro každý druh.1. Některé pomůcky k opylování květů. Vlevo - kančí chlupy, nahoře - štětečky. Vpravo - silonové vlasce různé tloušťky, na konci jsou patrné kuličky vzniklé po přiblížení vlasce k ohni, zabraňují poškození pohlavních orgánu uvnitř květu a zlepšují uchycení pylových zrn. Použít lze také listy některých tilandsií nebo třeba i stětiny ze smetáku, záleží na velikosti, stavbě a tvaru květů. Některé rostliny, například orchideje nebo zástupci čeledi Asclepiadaceae (klejichovité) – Caralluma, Ceropegia, Hoya, Huernia, Trichocaulon aj. mívají obsah celého pylového váčku slepený do jedné hrudky, tzv. brylky. Ta je často opatřena stopečkou a lepkavým štítkem, kterým se celá brylka přilepí na opylující hmyz nebo nástroj používaný k opylování pěstitelem (obr. č. 1).

Výzkum pylových zrn je velmi důležitý pro hledání vývojových a příbuzenských souvislostí mezi rostlinami a bývá využíván nejen v biologii a botanice, ale také v paleontologii, archeologii, geologii a jiných oborech. Umožňuje poznávat některé vztahy mezi kontinenty, ostrovy (Madagaskar – Réunion, Indonésie) i datovat začátky vývoje čeledí. Například rostliny čeledi Apocynaceae, do níž patří i rody AdeniumPachypodium, se poprvé objevily ve druhohorách v období křídy.

Opylením se rozumí přenesení pylu na zralou bliznu. Mnoho rostlin k tomu využívá vítr, například četné stromy, a botanikové je označují jako větrosnubné. Přežily by i v případě vymizení všech živočichů, pokud je nepotřebují k rozšiřování plodů či semen. Vítr je však nestálý a nespolehlivý. Nízká pravděpodobnost opylení musí být zvýšena ohromnou nadprodukcí semen. Takové rostliny často rostou blízko sebe nebo v souvislých plochách (lesy, louky).

Dlouhodobý společný vývoj rostlin a živočichů pochopitelně vedl k tomu, že se mnozí z nich do opylování zapojili - ptáci, netopýři, motýli, můry, včely a jiný hmyz. V květech hledají pyl, nektar, popřípadě oboje. Jsou důmyslně až lstivě přitahováni. Svým opylovačům vycházejí rostliny vstříc například tvarem květů, jejich barvou nebo charakteristickou vůní, denní dobou otevírání či délkou kvetení. Pyl si rostliny chrání postavením pylových tyčinek, formou květu, za mlhavého, deštivého či větrného počasí se květy obvykle neotevřou. Rowley tvrdí, že pravděpodobně všechny sukulentní rostliny jsou při přenášení pylu na živočiších závislé.

Podle stavby květu, jeho barvy, kresby, vůně, prostorového tvaru, doby otevření, umístění na rostlině i jiných vlastností je možné předpovědět případné opylovače. 2. Květy rodů Hawortia (vlevo) a Gasteria (vpravo) je nejvhodnější opylovat pomocí vlasce, tenkého listu tilandsie, případně můžeme květ mírně natrhnout a použít tenký štěteček.Někdy je vzájemný vztah rostliny a opylovače tak těsný, že jde o souvislost typu zámek – klíč. Opylení se může podařit jen zcela určitému živočišnému druhu, na němž je rostlina závislá. Vyhynutí takového opylovače může vést až k zániku rostlinného druhu. Velmi specifické jsou z tohoto hlediska například květy orchidejí nebo zástupců čeledi Asclepiadaceae, ale také fíkusy, květy adenií, pachypodií či jiných sukulentů. Tyto vztahy je dobré znát, pokud se pokoušíme o umělé opylení a získání semen u sbírkových rostlin (obr. č. 2). Většina rostlin je cizosprašná a k opylení může dojít pouze pylem z květu jedince stejného druhu, který vyrostl z jiného semene. Některé rostliny jsou samosprašné (autogamní) a opylují se vlastním pylem. Zvláštním případem samosprašnosti je vytváření tzv. kleistogamických květů. Semena vznikají bez jejich předchozího otevření (rod Frailea nebo většina druhů rodu Avonia). Obecně platí, že na blizně lépe klíčí pyl cizí, než pyl z květu vlastního. Opylení vlastním pylem se mnohé rostliny brání například rozdílným časovým dozráváním blizen a prašníků. U květů některých rodů můžete často pozorovat nápadně protáhlé čnělky a krátké nitky prašníků nebo naopak. Tím se rovněž snižuje pravděpodobnost samoopylení (obr. č. 3).

3. Dospělé rostliny druhu Cotyledon undulata v naší sbírce kvetou v březnu a dubnu. Nápadné jsou blizny přesahující prašníky.

 

Klíčivost a klíčení pylových zrn

Pyl různých rodů a druhů rostlin má klíčivost závisející na vnějších podmínkách, jako je např. teplota a vzdušná vlhkost před kvetením a v době otevření květů. 4. Skupina 10-25 let starých rostlin Haworthia maughanii. Jedinec vpravo dole (stáří 10 r.) pravidelně kvete, není však schopen oplodnění a nevytváří tedy semena. Jeho pyl ke sprašování ostatních rostlin nepoužíváme.Důležité jsou také individuální vlastnosti rostliny, její stáří, výživa, zdravotní stav, rodová a druhová příslušnost (obr. č. 4). Zralý pyl většinou vypadá jako suchý žlutavý prášek, dobře ulpívající na štětečku. Velmi brzy, během několika dnů, ztrácí klíčivost pyl většiny trav. Pyl mnoha cibulovin, například tulipánů, si udržuje klíčivost 4 až 15 týdnů a pyl jehličnanů podle údajů v literatuře až 150 dnů. Klíčivost pylu většiny sukulentních rostlin trvá dny i týdny, spolehlivé údaje nemáme k dispozici a dosud zřejmě chybí.

Také klíčení pylu na blizně vyžaduje příznivé podmínky, např. suché a teplé počasí, zralost pylu a blizny (zralá má obvykle rozevřené laloky a mírně lepkavý povrch), obsahující enzymatické i jiné látky podporující tento proces. V naší sbírce, pokud je to možné, provádíme sprašování sbírkových rostlin během kvetení opakovaně, u každého květu alespoň dvakrát. Například květy druhu Avonia quinaria, otevírající se na jediné odpoledne, opylujeme znovu po 1-2 hodinách, květy u mnoha dalších sukulentů i druhý den po prvním pokusu o sprášení. Pravděpodobnost úspěšného opylení závisí i na ročním období, např. u květů adenií je v dubnu a květnu nižší než v dalších měsících, od října výrazně klesá. Pozorovali jsme u nich však na podzim vzácně, zejména u tříletých rostlin, vytváření plodů i bez opylení květů. Plody však bývají drobné, s nízkým počtem malých a špatně klíčivých semen.

Protože řada rostlin, které chceme sprášit, vykvétá v nestejnou dobu, lze se i v domácích podmínkách pokusit o uchování pylu, nejlépe na chladnějším a suchém místě a ve tmě, např. v ledničce. Osvědčilo se nám uskladňovat v suchých a čistých lékovkách smotky vaty na sirce či špejli se stopami pylu, prašníky nebo pyl samotný zabalený v hliníkové folii. V praxi jsme tento způsob úspěšně využili při opylování různých sukulentů (Avonia quinaria, Adenium, Haworthia, Euphorbia, Jatropha, kaktusy). Také podle zkušeností jiných pěstitelů sukulentů vydrží takto uložený pyl několik dnů, možná i týdnů. Výhodou nepochybně je, že si jej můžeme přinést z jiné sbírky. Botanické zahrady, uchovávající ve speciálních nádobách pyl vzácných rostlin, např. cykasů, si jej mezi sebou někdy posílají poštou.

U cizosprašných r5. Některé rostliny jsou dvoudomé a patří mezi ně i vzácná Welwitschia mirabilis. Na snímku samičí květenství.ostlin, např. některých kaktusů, se často podaří získat semena po předchozí stimulaci blizny pylem nepříbuzného druhu. Kaktusáři nejčastěji používají pyl Astrophytum asterias, Mammillaria wildii nebo Ferocactus (Hamatocactus) setispinus. Mnohé rostliny jsou dvoudomé, kdy na jedné rostlině jsou pouze květy samčí nebo samičí. K opylení je tedy nutné mít dva jedince stejného druhu a různého pohlaví (obr. č. 5, 6). 

Procesy opylení a oplození jsou časově i prostorově oddáleny. Pylové zrnko za vhodných podmínek na blizně začíná klíčit a nabobtná. 6. Welwitschia mirabilis - samčí květenství.Jeho vnější blána praská a vnitřní blána vytvoří tzv. pylovou láčku, do níž se obsah pylového zrna přelévá. Láčka prorůstá pletivem čnělky mezi laloky blizny až k základům semene - vaječným buňkám, které jsou uloženy v semeníku. Klovým otvorem vajíčka se pak dostávají dovnitř a dochází k oplození. V pylové láčce se vytvářejí dvě buňky. Jádro první z nich splyne s jádrem vaječné buňky, vznikne zárodek, embryo jako základ budoucí rostliny. Druhé jádro se spojí s jádrem zárodečného vaku a vznikne buněčné pletivo, obsahující výživné látky, sloužící v počátečních fázích klíčení semene a vývoje semenáčku.

Přeměňují se i vaječné obaly, z nichž vzniká vnější ochranná vrstva semene, tzv. osemení. Známe je jako pevný obal různé barvy, tloušťky a povrchové struktury. Právě mechanické vlastnosti osemení mohou částečně omezovat propustnost vody a plynů do semene a tím prodlužovat dobu potřebnou k jeho klíčení.

Pokud se opylení a oplození podařilo, splnil květ svůj účel, okvětní lístky obvykle nápadně rychle vadnou a současně s vývojem semen se mění i ostatní části květu, zejména semeník. Ten tvoří další ochranný obal semen, nazývaný oplodí. Mnohé rostliny své plody vytvářejí až za delší dobu po oplození, často skrytě uvnitř svého těla (Myrmecodia, Melocactus aj.), a vytlačují je až v době zralosti.

Plody a semena

Plod je botanicky rozmnožovací orgán vyšších rostlin, obsahující větší či menší množství semen. Jak známe každý z běžného života, mívají plody a semena různou velikost, tvar, stavbu i způsoby šíření. Ale to už je jiná kapitola.

 

Prosinec 2009                                                            Jana a Adolf Tomandlovi

 

Fotografie v článku (od autora textu):

1. Některé pomůcky k opylování květů. Vlevo - kančí chlupy, nahoře - štětečky. Vpravo - silonové vlasce různé tloušťky, na konci jsou patrné kuličky vzniklé po přiblížení vlasce k ohni, zabraňují poškození pohlavních orgánu uvnitř květu a zlepšují uchycení pylových zrn. Použít lze také listy některých tilandsií nebo třeba i štětiny ze smetáku, záleží na velikosti, stavbě a tvaru květů.
2. Květy rodů Hawortia (vlevo) a Gasteria (vpravo) je nejvhodnější opylovat pomocí vlasce, tenkého listu tilandsie, případně můžeme květ mírně natrhnout a použít tenký štěteček.
3. Dospělé rostliny druhu Cotyledon undulata v naší sbírce kvetou v březnu a dubnu. Nápadné jsou blizny přesahující prašníky.
4. Skupina 10-25 let starých rostlin Haworthia maughanii. Jedinec vpravo dole (stáří 10 r.) pravidelně kvete, není však schopen oplodnění a nevytváří tedy semena. Jeho pyl ke sprašování ostatních rostlin nepoužíváme.
5. Některé rostliny jsou dvoudomé a patří mezi ně i vzácná Welwitschia mirabilis. Na snímku samičí květenství.
6. Welwitschia mirabilis - samčí květenství.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář