Jdi na obsah Jdi na menu
 


Euphorbia resinifera Berg.

16. 6. 2009

 

Pryšce neboli euforbie, jak říkáme my latiníci,Euphorbia resinifera mě chytly již před 10 lety. Zaujalo mě na nich právě to riziko pěstování. Ne proto, že bych mohl nějaký získaný druh umořit,  ale při manipulaci s nimi se v mém organizmu vyplavuje adrenalin při vědomí, že bych mohl třeba oslepnout nebo si popálit „krupon“ (= kůži, pro čtenáře neznalé řeznického slovníku).

Když jsem koupil z jedné kaktusářské pozůstalosti exemplář, který je na snímku, nevěděl jsem, co je to za druh, neboť nebyl označen. Marně jsem několikrát listoval v mém nejoblíbenějším časopisu Svět exotických rostlin, kde přítel Gratias lákal svými fundovanými články a fotografiemi další zájemce o pěstování rodu Euphorbia. Když jsem nebyl úspěšný ani na internetu, obrátil jsem se přímo ke kováři a poslal mu emailem snímek se žádostí o určení. Jan Gratias ani na chvilku nezaváhal a tak jsem mohl ten samý den zapíchnout k nově nabyté kytce jmenovku a zaevidovat v počítači.

Po dvouletém držení (o pěstování se ani mluvit nedá) jsem pochopil, proč se tímto druhem autor vůbec nezabýval. Podle mého názoru se jedná o ten nejotužilejší pryšec, jaký můžeme ve své sbírce mít. Je však také dost tvrdohlavý a měl-li bych ho k něčemu přirovnat, volil bych jezevčíka. Tvrdohlavě totiž odmítá se množit nepohlavní cestou – řízkováním. Třeba patří k sexuálním maniakům, ale nevěstu pro něj zatím nemám. Sveřepě se brání již samotnému odříznutí tuhé odnože, a když se to konečně podaří, vydatně roní žluté slzy latexu jako poraněná bříza na jaře (ta však neroní latex). V odborných článcích se doporučuje důkladně řízek oplachovat a týden až deset dní nechat zaschnout. I při dodržení této zásady se čekání na první kořínek podobá čekání na Godota. Podle mých zkušeností  to může trvat několik měsíců nebo i roků. Řízek je po tu dobu v klidovém stadiu, zakuklí se jak larva chrousta a vám nezbývá než čekat a čekat.

Na druhou stranu má vlastnosti, které ocení zejména ti, kteří na nějaké opečovávání kytek nemají moc času. Ani v létě nemá velkou žízeň a když mu občas cvrnknete trochu vody, bude mu to stačit. Zimuji ho asi při 15°C, ale krátkodobě prý snáší údajně až -6° C. I v zimě mu občas svlažím kořeny a nezdá se, že by mu to vadilo, nebo to vyžadoval. Spíše to dělám z kamarádství, aby si nemyslel, že na něj úplně kašlu.

Obvykle začíná článek o pěstování rostlin vědeckým pojednáním, ale já tím končím. Pro začátek jsem si pomohl překladem z Wikipedie, který jsem si musel přeložit ještě do češtiny. Podle ní je „ E. resinifera rodákem z Maroka, kde se vyskytuje na svazích Atlas hory“. To bylo ještě jasné, ale nad textem : „tvoří multi-vyplynuly sedák- tvarované clumps-shluky“ jsem to vzdal. V přírodě prý dorůstá až 1,5 m a tvoří trsy o průměru až 2 m. Pokud jej „trápíte“ v květináči, do takové výšky vám určitě nevyroste a spíše vám neporoste vůbec nebo jen minimálně. Jeho kaktusová podoba je příkladem konvergence rostlin vegetujících v semiaridním prostředí. Stonky má čtyřhranné, na jejich hranách vyrůstají hnědé tvrdé až 6 mm dlouhé trny ve vzdálenosti asi 1 cm od sebe.  Kvete pozdě na jaře nebo časně z jara žlutými cyathii. Suchu je velice odolný. Půdní reakci snáší neutrální s výkyvem pH +- 0,9.

Obsahuje vysoce koncentrovaný resiniferatoxin. Údajně byl používán domorodci jako šípový jed a k výrobě silných analgetik. Ve farmacii se používal pro drastické projímavé a dávící účinky a v Egyptě na léčení mrtvice. Chudáci pacienti.

Závěrem si můžeme připomenout, že rod Euphorbia byl pojmenován Pliniusem po řeckém lékaři, který se jmenoval Euphorbius a byl dvorním léčitelem krále Mauretánie Juba II.

 

Text i foto: Ing. Rostislav Novák

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

e.resinifera

(bogo, 1. 8. 2009 8:51)

Chcem len podotknut o množeni odrezkov.....je pravda ze zakoreňuju trocha dlhsie,ale pokial maju teplo a vzdušnu vlhkosť zakorenia v pohode a za pár mesiacov mate novu rastlinku , ktorá uz samostatne rastie....vsetko je to o vzdušnosťi substratu /perlit/ a vlhkosti vzduchu /miniskleniček / s možnostou vetrania

bogoflor.rastliny.sk

E. resinifera

(Végner, 28. 6. 2009 1:11)

Kdesi jsem četl, že právě lékař Euphorbius používal vykrystalizované šťávy této rostliny a podle Pliniuse se euforbie shodovaly s tímto taxonem.