Beletrie
10. 1. 2018
V tomto okurkovém období polární noci na stránkách sps moc potěšení jeden nenajde. A tak se uchyluje ke vzpomínkám. Jedno to uchýlení je zde:
Na loňské africké výpravě jsme s přítelem Emersonem seděli za světla čelovek u vonícího ohniště bárbekjů a dělali takové ty věci, co našinec na jižní polokouli dělá. Pozorovali jsme opačně se točící vodu v proraženém lavóru, hledali na obloze falešné jižní kříže a počítali zbylé randy. Ty jsem tedy počítal sám, Emerson takové věci nemá zapotřebí. Řeč přišla na sukulentářskou beletrii. Posteskli jsme si nad tím, jak málo sukulentářských spisovatelů zatím dokázalo vystoupit ze stínu Karla Čapka. Emerson se zas tak trochu chvástal, a tak jsem ho popíchl, ať tedy něco utěšeného hodí na papír a Pepík Skála, že mu to uveřejní. Ale aby to český čtenář pochopil, že se to nesmí odehrávat v Emersonově brazilské domovině, ale u nás v Evropě. Takže tady vám předkládáme beletristický pokus jihoameričana o evropský příběh.
Jochen Has si zapnul zimní bundu až ke krku, přes teplé rukavice natáhl ještě gumové, obličejovou kuklu pootočil očními průzory dopředu a zkontroloval vázání lyží. Čekalo ho nějakých třicet kilometrů nočního běhu, ale co to je, když vás žene vztek. A ten měl Jochen pořádný. Aby taky ne. Jeho otce před pár dny umlátili ve vězení policajti. Oficiálně šlo o infarkt, ale znáte to. Byl Štědrý večer, chlapci byli naštvaní, že musejí sloužit, a tak si alespoň chtěli něco dát pod stromeček. Ale Jochen se mnohem víc než na poliše, zlobil na ty zatracený Poláky. Poláci totiž z Mexika poslali bednu nakopaných ariáků na adresu Hase staršího a policajty s celníky nenapadlo nic lepšího než si pro něj přijít čtařiadvacátýho, zrovna když odměřoval klobásu.
Po hodině měl Jochen polskou hranici za sebou a v dálce zahlédl několik svítících oken vesnice, která byla cílem jeho dnešní msty. Byl rozhodnutý, že takhle postupně navštíví všechny čtyři viníky. Zastavil se na okraji lesa a odložit batoh s termoskou. Do vsi vyrazí nalehko jen s kramlí. Myslel na matku, která ho přemlouvala, aby tak hrůzný čin nepáchal. Vypáčit v zimní noci dveře od skleníku a nechat do rána zmrznout celou sbírku nevinných kaktusů a jiných sukulentů se paní Hasové zdálo jako odplata nepřiměřená.
Tak. Tady to je. Ulica Wojtylowa. Číslo 2. Stačí se přehoupnou přes plot do zahrady. Je tam. Ale pak Jochen zaváhal. Ve světle baterky připevněné na předloktí, jako ve Star Treku, uviděl za sklem pěstebního zařízení nádherné euphorbie. A ta úžasná kolekce pachypodií z Namaqualandu! Proboha! Ten zatracený Golemba má i bublinkovou gigasku ze Sokotry a tři druhy operculicáryí!! Jochen svěsil hlavu i ruku s páčidlem a pomalu se od skleníku odvrátil.
Ve dvě ráno dorazil domů. Matka nespala, čekala na něj.
- Udělals to?
- Ne, mami, nemohl jsem. Nešlo to. Mělas pravdu, zabít ty nevinné rostliny, s tím bych nemohl žít.
- Vidíš, já ti to říkala.
- Ale zbytečně jsem tam nejel. Aspoň jsem mu vypáčil okno do ložnice. Do rána bude Golemba mrtvej. Zmrzlej jak permafrost.
Matka pohladila Jochena po vlasech.
- A zítra?
- Zítra jedu podle plánu za Wlodarczikem.
- Tak se teple oblékni, synku...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
